Terapeutické monoklonální protilátky senzitivizují in vitro některé B-CLL vzorky s aberacemi genu TP53 k fludarabinu a chlorambucilu.

Konference: 2007 3. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: 03. Mechanismy účinku protinádorových léčiv a léčebných postupů

Číslo abstraktu: 009

Autoři: Mgr. Soňa Čejková; MUDr. Martin Trbušek, PhD; Mgr. Ludmila Ročňová; Mgr. David Potěšil; prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc.; Prof.RNDr. Petr Kuglík, CSc.; prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D.; MUDr. Yvona Brychtová, Ph.D.; prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc.

Je dobře známo, že aberace nádorového supresoru TP53 predisponují pacienty s B-buněčnou chronickou lymfocytární leukémií k silné rezistenci na fludarabin a chlorambucil. Monoklonální protilátka rituximab (anti-CD20) je u tohoto onemocnění používana především v kombinovaných léčebných režimech, často právě s fludarabinem. Existuje však velmi málo in vitro dat, ukazujících efekt této léčby na B-CLL buňky s aberantním TP53 nebo ATM (kináza regulující protein p53). Totéž platí pro potencionální kombinaci rituximabu s chlorambucilem a alemtuzumabu (Mab anti-CD52) s fludarabinem. V našem souboru jsme detekovali delece TP53 a ATM pomocí I-FISH a mutace TP53 funkční analýzou FASAY s následnou sekvenací. Pro sledování efektu léčiv byl použit test buněčné viability (WST-1 assay). Použili jsme in vitro systém bez aktivního séra a tudíž byl pominut vliv komplementu (CDC). Po ošetření buněk rituximabem či alemtuzumabem (10µg/ml,72h) g/ml; CLB:mbyla aplikována chemoterapeutika ve čtyřech koncentracích (F: 25-0,4 M). Vliv monoklonálních protilátek byl stanoven pomocí multivariačním50-6,25 analýzy „two-way ANOVA“. Nejvíce pacientů (n=54) bylo testováno pro kombinaci rituximab/ fludarabin, která je reálně používaná při léčbě B-CLL pacientů. Vzorky s abnormálním TP53 byly na samotný fludarabin většinou resistentní (14/19; 71%) a žádný nebyl citlivý. Vzorky s delecemi ATM byly mnohem citlivější a v podstatě se nelišily od kontrolních (wt) vzorků. Při srovnání viability vzorků ošetřených fludarabinem a vzorků ošetřených kombinací rituximab/fludarabin vztažených k plně neošetřené kontrole byl pozorován pozitivní senzitivizační efekt rituximabu (P<0,01) u jedné třetiny vzorků s abnormalitami TP53 a delecemi ATM a u dvou třetin wt-vzorků. Velmi podobné výsledky jsme pozorovali i pro další dvě kombinace (rituximab/chlorambucil a alemtuzumab/fludarabin) testovaných ve zhruba třetinovém rozsahu. Naše výsledky potvrzují, že protein p53 rozhodujícím způsobem determinuje senzitivitu B-CLL buněk k fludarabinu a chlorambucilu. Některé vzorky s aberacemi TP53 je však možné senzitivizovat monoklonálními protilátkami rituximab a alemtuzumab.


Podporováno grantem IGA MZ ČR č. 8445-3/2005. E-mail: scejkova@fnbrno.cz.

Datum přednesení příspěvku: 28. 11. 2007