'Triple negativní' karcinom prsu – hodnocení cytogenetických změn genů EGFR (HER1) a TOP2A – analýza klinických a histopatologických dat.

Úvod

Triple negativní (TN) karcinom prsu (BrCa) - negativní pro hormonální receptory (HR) a receptor pro epiteliální růstový faktor 2 (HER2, HER2/neu, c-erbB2) - je podskupina, která zahrnuje asi 10-17% (Rakha et al., 2006; Nishimura et Arima, 2008; Reis-Filho et Tutt, 2008) případů BrCa. V léčbě tohoto typu nádoru nelze využít přístupy běžně užívané u dalších podskupin BrCa, jež jsou cílené na HR a HER2, právě pro negativitu zmíněných receptorů, a zůstává tedy terapie chirurgická, radiační a chemoterapie. S podporou cílené biologické léčby by ale tyto léčebné modality mohly přinášet lepší výsledky, obdobně jak se pozoruje u cílené léčby HR a HER2 pozitivních tumorů. V naší práci se zaměřujeme na cytogenetické znaky TN BrCa s potenciálním využitím pro zacílení léčby v korelaci s histopatologickými charakteristikami a klinickými daty zařazených pacientek.

Materiál a metodika

Do souboru bylo zařazeno 59 pacientek diagnostikovaných s TN BrCa v letech 1998 - 2004, histologické diagnózy zahrnovaly invazivní duktální karcinom (IDC), invazivní lobulární karcinom (ILC), medulární karcinom (MC) a duktální karcinom in situ (DCIS). Na formalínem fixovaných v parafinu zapuštěných archivovaných tkáňových řezech z peroperačně odebraných vzorků jsme pomocí metody fluorescenční in situ hybridizace (FISH) ověřovali negativitu HER2 (současně s počtem kopií chromozómu 17, CH17) a dále vyšetřovali geny pro receptor epiteliálního růstového faktoru (HER1, EGFR) a topoizomerázu 2a (TOP2A) ve vztahu k jejich chromozomům 7, resp. 17 (cep7, cepl7) značeným centromerickými sondami. Hodnocení signálů probíhalo ve 100 nepřekrývajících se jádrech (v případě nedostatku tkáně minimálně v 60 jádrech). Pro hodnocení amplifikace (A) jsme použili hranici EGFR/cep7 >1,5, pro polyzomii (P) cep7 > 2,5. Všechna data byla vyhodnocena standardními statistickými metodami: byl vypočten Pearsonův, resp. Spearmanův korelační koeficient mezi jednotlivými proměnnými, dále byla použita ANOVA, a to jak parametrická tak neparametrická verze (Kruskal-Wallisův test) na základě rozdělení proměnných. Přežití jednotlivých skupin pacientů bylo porovnáváno Gehan-Wilcoxonovým testem.

Výsledky

Soubor je charakterizován věkovým rozložením při diagnóze s nejmladší pacientkou 30 let, nejstarší 791et a mediánem 57 let. Histopatologická a klinická data shrnují tabulky 1 a 2.

V souboru jsme našli amplifikaci genu HER1 u 20,7% (12/58), z toho vysoká amplifikace (HERl/cep7 > 2,5) byla přítomna u 3 pacientek (25%). Polyzomie chromozomu 7 se vyskytla u 22,4% (13/58) zařazených pacientek. Cytogenetické změny zahrnující EGFR amplifikaci a polyzomii chromozómu 7 byly nalezeny u 43,1% (25/58) nemocných. U jedné pacientky (1,7%; 1/58) byla detekována vzácná delece EGFR, nádor této pacientky vykazoval rovněž amplifikaci TOP2A. Amplifikace TOP2A se objevily jen u nádorů s neamplifikovaným (NA) genem EGFR, jednalo se o 6 pacientek (12,8%; 6/47). Vysoká amplifikace TOP2A (TOP2A/cepl7 > 2,5) byla přítomna u 1 nemocné (16,7%). Delece TOP2A byla nalezena u 3,4% (2/59) všech pacientek. Počet kopií genu TOP2A vztažený k centroméře chromozomu 17 vykazoval trend asociace s vyšším počtem genu HER2 (p=0,0883). Amplifikace TOP2A je u HER2 neamplifikovaných nádorů popisována vzácně.

Statistická korelační analýza ukázala u EGFR amplifikace tumorů vyšší grading (G) a vztah k negativitě uzlin v axile (p=0,0179, resp. P=0,0086) a u EGFR polyzomie trend k výskytu u starších pacientek (p=0,0741). Statisticky významný (p= 0.0069) vyšel vztah medulárního karcinomu k nižšímu věku pacientek při diagnóze BrCa. S rostoucím počtem kopií genu EGFR v buněčných jádrech je ve statisticky významném vztahu nižší exprese bcl-2 při p= 0.0194.

Analýzy přežití neprokázaly významný rozdíl stavu genu EGFR s ohledem na léčbu ani další hodnocené parametry.

Tab.1 - přehled histopatologických dat zařazených pacientek, všechny byly primárně nemetastazující s M0



Tab.2 - přehled klinických dat zařazených pacientek, KV = kvadrandektomie, RT = radioterapie,
An. = antracyklinový režim chemoterapie, CMF =cyklofosfamid + metotrexát + fluorouracil, HT = hormonální terapie

Závěr

Zvýšený počet kopií genu EGFR způsobený amplifikací nebo polyzomií je významně asociován s nízkou expresí bcl-2. U EGFR amplifikovaných tumorů byl nalezen vztah k vyššímu gradingu. Naopak vztah k peroperační pozitivitě uzlin v axile vyšel negativně a asocioval NO s EGFR amplifikací. Zmnožení počtu kopií EGFR v jádrech by tedy mohlo podporovat růst nádoru jako takového bez podpory jeho metastazování. Analýza přežití neprokázala rozdíly mezi jednotlivými podskupinami souboru, což může být ovlivněno různými modalitami léčby, z kterých by některá mohla být užitečnější pro jednu nebo více podskupin, ale soubor zatím nezahrnuje dostatek pacientek k prokázání lepších výsledků u některého z léčebných přístupů. Pro podpoření výsledků vyzdvihujících chemoterapii CMF a přesnější zhodnocení vlivu radioterapie je třeba soubor dále rozšířit, aby bylo dosaženo statistické významnosti. S přihlédnutím k již publikovaným datům očekáváme lepší výsledky při léčbě CMF (Rakha et al., 2007) a naopak pravděpodobný spíše negativní vliv radioterapie (Širák et al., 2008) u EGFR amplifikovaných/polyzomických nemocných.

Amplifikace genu TOP2A se objevují s nízkou frekvencí u triple negativních karcinomů a EGFR neamplifikovaných tumorů - v našem souboru u 12,8% (6/47) pacientek. TOP2A je znak, který naznačuje pravděpodobnou lepší odpověď na léčbu antracykliny, ovšem v našem souboru tuto léčbu měly pouze 2 z nemocných s TOP2A amplifikací. Obě z nich přežívají bez známek onemocnění.

Na základě vyšetření genu EGFR jsme identifikovali pacientky, které by mohly profitovat z cílené léčby zaměřené proti EGFR. Rovněž jsme nalezli malou skupinu pacientek s amplifikací TOP2A, kde lze očekávat lepší odpověď na antracykliny.

Literatura:

1. Rakha et al. (2006) Basal phenotype identifies a poor prognostic subgroup of breast cancer of clinical importance. Eur J Cancer.
2. Nishimura et Arima (2008) Is triple negative a prognostic factor in breast cancer? Breast Cancer.
3. Reis-Filho et Tutt (2008) Triple negative tumours: a critical review. Histopathology.
4. Rakha et al. (2007) Prognostic Markers in Triple-Negative Breast Cancer. Cancer.
5. Širák et al. (2008) Receptor pro epidermální růstový faktor a jeho úloha v radioterapii. Klinická onkologie.

Práce byla podpořena granty MSM6198959216 a LC07017.