Využití TGF-β1 k predikci akutní plicní toxicity při chemoradioterapii NSCLC.

Konference: 2007 3. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie

Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek

Téma: 10. Karcinogeneze a toxikologie protinádorových léčiv

Číslo abstraktu: 049

Autoři: MUDr. Jan Stejskal, Ph.D.; MUDr. Dana Dvořáková; MUDr. Vít Ulrych; MUDr. Iveta Kolářová, Ph.D.; doc. MUDr. Jaroslav Vaňásek, CSc.; MUDr. Michal Kheck

Využití TGF-ß1 k predikci akutní plicní toxicity při chemoradioterapii NSCLC lookálně pokročilých stádií nemalobuněčných plicních karcinomů (NSCLC) dlouhodobě nepřináší uspokojivé výsledky. Kombinace léčebných modalit, především radioterapie (RT) a chemoterapie (CHT), s využitím eskalace dávky záření vede k jejich relativnímu zlepšení. Současně však dochází ke zvýšení projevů akutní toxicity léčby, zejména radiační pneumonitidy (RP). Experimentálně je možno k predikci RP využít monitorování plasmatických hladin transformačního růstového faktoru beta 1 (TGF-p1). V naší práci jsme léčili 2 skupiny pacientů (A a B) s NSCLC stádia IIIA a IIIB neoadjuvantní chemoterapií (4 cykly CHT) a následně konkomitantní chemoradioterapií (2 cykly CHT) s eskalací dávky záření (64 - 69,8 Gy). Ve skupině A byla navíc během RT cíleně prováděna radioprotekce amifostinem (Ethyol 500mg i.v). Hodnocení RP bylo prováděno systémem Common Toxicity Criteria, verze 2.0. Krev na detekci plasmatických hladin TGF-p1 byla odebírána před chemoterapií, před radioterapií, 4. týden při radioterapii, na konci radioterapie a vyšetřena metodou ELISA. Histopatologické vyšetření plicní tkáně bylo provedeno po patologicko-anatomické pitvě pacientů. U všech pacientů jsme zaznamenali různý stupeň rozvoje akutní toxicity léčby. Amifostin vedl ke snížení incidence RP vyššího stupně, když ve skupině A (s amifostinem) bylo postiženo o polovinu méně pacientů než ve skupině B (bez radioprotekce). Ve skupině A pacientů (s amifostinem) byly zjištěny minimální histopatologické změny plicní tkáně oproti výrazným morfologickým změnám ve skupině B. Rozdíly v šířkách alveolokapilárních sept mezi oběma skupinami byly statisticky významné (p=0,0001). Elevace hladin TGF-p1 4. týden při chemoradio-terapii u pacientů skupiny B (bez radioprotekce) souvisela s výskytem RP vyššího stupně. Poukázali jsme na využití TGF-p1 jako endogenního prediktoru pro odhad rozvoje RP zejména při chemoradioterapii s eskalací dávky záření.

Datum přednesení příspěvku: 30. 11. 2007