ADJUVANTNÍ LÉČBA KARCINOMU PRSU – SELEKCE NEMOCNÝCH PODLE GENOVÉHO PROFILU, TEKUTÉ BIOPSIE A DALŠÍCH PARAMETRŮ. ČAS PRO UPLATNĚNÍ V PRAXI?

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Zhoubné nádory prsu

Téma: XIII. Nádory prsu

Číslo abstraktu: XIII/ 386 

Autoři: MUDr. Zuzana Bielčiková (Ušiaková) ; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.

Vznik nádoru je primárně poruchou komunikace mezi buňkami. Vývoj karcinomu prsu je komplexní proces, který se odehrává na několika úrovních buňky propojených navzájem sítí signálních drah i v její komunikaci s okolním prostředím. Cílení terčů na povrchu i uvnitř nádorové buňky se ukázalo být účinným terapeutickým nástrojem. Nádorový proces je ale dynamickým jevem, který reaguje na podmínky vývoje nádoru a optimalizuje je do stavu co možná nejlepšího pro další progresi nemoci. K mechanizmům nádorové propagace patří proliferace buněk, angiogeneze, vysílání antiapoptotických signálů, uvolňování nádorových buněk do cirkulace za změny jejich vlastností a získávání invazivních schopností, vývoj rezistence buněk na léčbu, který je úzce spojen s klonální evolucí buněk atd. Terapeutický přístup k léčbě malignit se v 21. století snaží obsáhnout všechny tyto děje. Pouhá optimalizace stávajících léčebných algoritmů nestačí. Lepší stratifikace nemoci podle molekulárních markerů je základním přístupem pro zlepšení prognózy nemocných. Vývoj multigenových esejí sleduje jak prognostický, tak prediktivní záměr. V současné době je u hormonálně dependentního karcinomu prsu k dispozici několik genomových testů. Většina z nich stanovuje riziko relapsu nemoci na podkladě exprese genů proliferace. Stejný trend bude provázet i ostatní podtypy karcinomu prsu. Detekce minimální reziduální nemoci bude předpokladem pro sledování vývoje nemoci v daném čase v období léčebném i sledovacím. Diagnostika převládajícího klonu nádorové populace je podmínkou pro „skutečně“ cílenou léčbu ve správný čas, pro správného pacienta a správný klon nádorových buněk. Nádorovou heterogenitu nelze pojmout stávajícími metodami biopsie. Analýza cirkulujících nádorových buněk nebo cirkulující DNA může být vodítkem k překonání tohoto problému a přepokladem překonání lékové rezistence. Cílená monoterapie bude patrně nahrazena cílenou polyterapií. Spolu s nalézáním prediktorů léčebné odpovědi budou výše uvedené strategie nadějí pro uspokojivé léčebné výsledky a redukci nežádoucích účinků necílené terapie.

Datum přednesení příspěvku: 10. 4. 2015