Konference: 2007 XXXI. Brněnské onkologické dny a XXI. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Onkologická diagnostika
Téma: V. Monitorování a predikce v onkologii
Číslo abstraktu: 037
Autoři: RNDr. Michaela Kesselová; MUDr. Josef Srovnal, Ph.D.; Mgr. Gabriela Kořínková, Ph.D.; doc. MUDr. Kamil Vysloužil, CSc.; prof. MUDr. Miloslav Duda, DrSc.; MUDr.Mgr. Pavel Skalický, Ph.D.; MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D.; MUDr. Hana Švébišová, Ph.D.; MUDr. Blanka Gajová; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Pro detekci minimální reziduální choroby (MRD) u
solidních nádorů metodou real-time RT-PCR je velmi důležité nalézt
vhodný marker cirkulujících nádorových buněk. Každý marker má však
pro různé typy nádorů různou senzitivitu a specificitu. Velmi často
platí pravidlo, že čím specifičtější marker máme, tím menší
senzitivitu nám poskytuje, a naopak. Avšak pro detekci MRD je
senzitivita jedním z nejdůležitějších požadavků. Pro zvýšení
senzitivity se proto používá kombinace různých markerů nádorových
buněk. Pro detekci MRD u pacientů s kolorektálním karcinomem byly v
mnoha pracech použity markery jako karcinoembryonální antigen
(CEA), receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR), cytokeratiny
19 a 20 (CK19, CK 20), telomerázová reverzní transkriptáza (hTERT)
a další.
Na našem pracovišti se dlouhodobě zabýváme detekcí MRD u kolorektálního karcinomu, jako osvědčený marker používáme CEA. Cílem naší studie bylo zjistit vhodnost EGFR jako markeru nádorových buněk u kolorektálního karcinomu, porovnat ho s expresí CEA a s dalšími klinickopatologickými charakteristikami onemocnění.
Vyšetřili jsme předoperační vzorky kostní dřeně a systémové krve od 160 pacientů operovaných ve FN Olomouc pro kolorektální karcinom (čtyřicet pacientů od každého klinického stadia dle Dukese) na míru exprese CEA a EGFR.
Z výsledků vyplývá, že CEA je vhodnějším markerem než EGFR. Rozdíly zjištěné v jednotlivých statistických analýzách, kde jsme porovnávali vztah mezi expresí EGFR a CEA s klinickopatologickými charakteristikami nemoci, však nejsou příliš výrazné. Fyziologická exprese EGFR je navíc velmi vysoká v kostní dřeni (vyšší než 20 000 kopií/mg RNA), což značně omezuje použití EGFR jako markeru nádorových buněk v kostní dřeni. Avšak v systémové krvi zdravých jedinců je jeho exprese nízká, dokonce nižší než v případě CEA (49 vs. 83 kopií/mg RNA), EGFR je tak potencionálním markerem nádorových buněk v systémové krvi. Při korelační analýze exprese EGFR vs. CEA v krvi a kostní dřeni pacientů jsme žádnou souvislost nenalezli.
Zdá se, že stoprocentně senzitivní a specifický marker nádorových buněk se nám nalézt nepodaří, ale podaří se sestavit kombinace několika různých markerů tak, abychom se dobrali optimálního výsledku. V hledání a ověřování dalších potencionálních markerů budeme pokračovat i nadále.
Práce na tomto projektu je podporována granty MSM6198959216, IGA MZCR NR/7804-5 a MPO 1H-PK/45.
Na našem pracovišti se dlouhodobě zabýváme detekcí MRD u kolorektálního karcinomu, jako osvědčený marker používáme CEA. Cílem naší studie bylo zjistit vhodnost EGFR jako markeru nádorových buněk u kolorektálního karcinomu, porovnat ho s expresí CEA a s dalšími klinickopatologickými charakteristikami onemocnění.
Vyšetřili jsme předoperační vzorky kostní dřeně a systémové krve od 160 pacientů operovaných ve FN Olomouc pro kolorektální karcinom (čtyřicet pacientů od každého klinického stadia dle Dukese) na míru exprese CEA a EGFR.
Z výsledků vyplývá, že CEA je vhodnějším markerem než EGFR. Rozdíly zjištěné v jednotlivých statistických analýzách, kde jsme porovnávali vztah mezi expresí EGFR a CEA s klinickopatologickými charakteristikami nemoci, však nejsou příliš výrazné. Fyziologická exprese EGFR je navíc velmi vysoká v kostní dřeni (vyšší než 20 000 kopií/mg RNA), což značně omezuje použití EGFR jako markeru nádorových buněk v kostní dřeni. Avšak v systémové krvi zdravých jedinců je jeho exprese nízká, dokonce nižší než v případě CEA (49 vs. 83 kopií/mg RNA), EGFR je tak potencionálním markerem nádorových buněk v systémové krvi. Při korelační analýze exprese EGFR vs. CEA v krvi a kostní dřeni pacientů jsme žádnou souvislost nenalezli.
Zdá se, že stoprocentně senzitivní a specifický marker nádorových buněk se nám nalézt nepodaří, ale podaří se sestavit kombinace několika různých markerů tak, abychom se dobrali optimálního výsledku. V hledání a ověřování dalších potencionálních markerů budeme pokračovat i nadále.
Práce na tomto projektu je podporována granty MSM6198959216, IGA MZCR NR/7804-5 a MPO 1H-PK/45.
Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2007
