Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Analýza regulací v nádorech
Číslo abstraktu: 204p
Autoři: MUDr. Petr Müller, Ph.D.; J. Faitová; V. Kryštof; Mgr. Stjepan Uldrijan, CSc.; prof. Ing. Miroslav Strnad, CSC.,DSc.; RNDr. Bořivoj Vojtěšek, DrSc.
Jedním z nejvýznamnějších kroků v procesu maligní
nádorové transformace je omezení funkce nádorového supresoru p53,
které je nejčastěji způsobeno mutací jeho genu a nebo zvýšením
degradace tohoto proteinu prostřednictvím proteinu E6 viru HPV nebo
onkogenu MDM2. Úspěšná léčba nádorového onemocnění chemonebo
radioterapií je mnohdy závislá na úspěšné aktivaci proteinu p53
genotoxickým stresem. Tato práce se zabývá novými možnostmi
aktivace proteinu p53 cestou inhibice cyklin dependentních kináz
(CDK).
Roscovitin i Olomoucin II jsou nové syntetické deriváty purinu s potenciálními protinádorovými účinky, které zastavují buněčný cyklus a aktivují protein p53 bez nežádoucího poškození DNA. Inhibice aktivity CDK těmito látkami vede k transkripčnímu stresu a snížení syntézy RNA. I nízké koncentrace těchto látek (5 µM Olomoucin II a 20 µM Roscovitin) vedly k rozpadu jadérka a aktivaci proteinu p53 u buněk nádorových linií MCF-7 a ARN8. Zvýšení transkripční aktivity proteinu p53 bylo měřeno jednak pomocí reportérového genu idukujícího β-galactozidázu a jednak detekcí zvýšené exprese proteinu p21WAF1 a proteinu MDM2. Abychom ověřili předpoklad, že protein p53 je aktivován v důsledku transkripčního stresu a rozpadu jadérka, analyzovali jsme lokalizaci a interakce proteinu L11. Tento ribosomální protein se specificky uvolňuje z jadérka při snížení syntézy rRNA a aktivuje protein p53 tím, že interaguje s proteinem MDM2 a inhibuje tak degradaci proteinu p53. Po působení Olomoucinu II i Roscovitinu jsme imunocytochemicky detekovali rozpad nukleolu u buněk MCF-7 a uvolnění proteinu L11 do nukleoplasmy. Uvolnění proteinu L11 bylo následováno indukcí proteinu p53 a aktivací exprese jeho cílových genů MDM2 a p21WAF1. Pomocí imunoprecipitace jsme ověřili specifickou interakci mezi proteinem MDM2 a L11 po působení Roscovitinu i Olomoucinu II.
Aktivace proteinu p53 cestou inhibice CDK ukazuje jistou alternativu ke klasické genotoxické terapii. Inhibice CDK purinovými analogy a následné uvolnění jadérkových proteinů se zdá být využitelné u nádorů u nichž je protein p53 zvýšeně degradován prostřednictvím vysoké aktivity onkogenu MDM2. Naše výsledky rovněž ukazují významnou potenciaci účinku těchto ihibitorů s terapeuticky užívanými látkami (Etoposid, Doxorubicin, Camptothecin).
Tato práce byla podporována granty IGA NR/8338-3 a MSM 6198959216.
Roscovitin i Olomoucin II jsou nové syntetické deriváty purinu s potenciálními protinádorovými účinky, které zastavují buněčný cyklus a aktivují protein p53 bez nežádoucího poškození DNA. Inhibice aktivity CDK těmito látkami vede k transkripčnímu stresu a snížení syntézy RNA. I nízké koncentrace těchto látek (5 µM Olomoucin II a 20 µM Roscovitin) vedly k rozpadu jadérka a aktivaci proteinu p53 u buněk nádorových linií MCF-7 a ARN8. Zvýšení transkripční aktivity proteinu p53 bylo měřeno jednak pomocí reportérového genu idukujícího β-galactozidázu a jednak detekcí zvýšené exprese proteinu p21WAF1 a proteinu MDM2. Abychom ověřili předpoklad, že protein p53 je aktivován v důsledku transkripčního stresu a rozpadu jadérka, analyzovali jsme lokalizaci a interakce proteinu L11. Tento ribosomální protein se specificky uvolňuje z jadérka při snížení syntézy rRNA a aktivuje protein p53 tím, že interaguje s proteinem MDM2 a inhibuje tak degradaci proteinu p53. Po působení Olomoucinu II i Roscovitinu jsme imunocytochemicky detekovali rozpad nukleolu u buněk MCF-7 a uvolnění proteinu L11 do nukleoplasmy. Uvolnění proteinu L11 bylo následováno indukcí proteinu p53 a aktivací exprese jeho cílových genů MDM2 a p21WAF1. Pomocí imunoprecipitace jsme ověřili specifickou interakci mezi proteinem MDM2 a L11 po působení Roscovitinu i Olomoucinu II.
Aktivace proteinu p53 cestou inhibice CDK ukazuje jistou alternativu ke klasické genotoxické terapii. Inhibice CDK purinovými analogy a následné uvolnění jadérkových proteinů se zdá být využitelné u nádorů u nichž je protein p53 zvýšeně degradován prostřednictvím vysoké aktivity onkogenu MDM2. Naše výsledky rovněž ukazují významnou potenciaci účinku těchto ihibitorů s terapeuticky užívanými látkami (Etoposid, Doxorubicin, Camptothecin).
Tato práce byla podporována granty IGA NR/8338-3 a MSM 6198959216.
Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006
