MOŽNOSTI CHIRURGICKÉ TERAPIE U REKURENTNÍHO MULTIFORMNÍHO GLIOBLASTOMU

Konference: 2014 XXXVIII. brněnské onkologické dny a XXVIII. konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: zhoubné nádory mozku a CNS

Téma: Postery - lékařská sekce

Číslo abstraktu: 154

Autoři: MUDr. Václav Vybíhal; MUDr. Pavel Fadrus, Ph.D.; MUDr. George Hanoun; MUDr. Marek Sova; MUDr. Ing. Eduard Neuman; MUDr. Andrea Šprláková-Puková, Ph.D.; MUDr. Leoš Křen, Ph.D.

Multiformní glioblastom je nejčastějším představitelem vysokostupňových gliomů (high-grade glioma). Jednou ze standardních léčebných metod v jeho terapii je chirurgická resekce. Její radikalita je významným faktorem, který ovlivňuje prognózu pacienta. Předoperačně je nezbytné znát co nejpřesněji anatomickou lokalizaci tumoru a její vztah k elokventním zónám. Standardně je ze zobrazovacích metod používána magnetická rezonance. V případě potřeby je k upřesnění taktiky a způsobu vedení operace využíváno dalších modalit magnetické rezonance – traktografie nebo funkční magnetické rezonance, popřípadě dalších modalit. Předoperačně je rovněž nutno naplánovat, zda budeme využívat navigaci, peroperační ultrazvuk nebo magnetickou rezonanci, aplikaci 5-aminolevulové kyseliny, elektrofyziologii, ultrazvukový aspirátor (CUSA), budeme provádět tzv. awake kraniotomii (operaci s bdělou fází) aj. Operace se provádí za použití operačního mikroskopu a s dalším výše zmíněným přístrojovým vybavením. Snahou je provést co největší cytoredukci nádorového hmoty charakteru radiologicky totální nebo subtotální resekce a nezpůsobit pacientovi neurologický deficit. Ne vždy je ale možno rozsáhlejší resekce dosáhnout pro rozsah nebo lokalizaci glioblastomu a jeho vztahu k elokventním oblastem. Po resekčním výkonu pak následuje většinou konkomitantní chemoterapie a radioterapie nebo samotná radioterapie. Za optimální považujeme její započetí za 2 týdny po resekci (po zhojení operační rány). I když bývá někdy tato hranice stanovována na období 4–6 týdnů, existuje zde významné riziko progrese tumoru vzhledem k jeho vysoce malignímu potenciálu. Navíc při reoperaci nemusí být výchozí situace tak příznivá jako u primooperace a radikalita již může být limitována extenzí tumoru nebo jeho vztahem k elokventním zónám. V případě recidivy multiformního glioblastomu je předoperační příprava, použité metody a vlastní resekční výkon s potřebným zázemím shodný jako u primooperace. Zásadní otázkou je indikace pacienta k reoperaci. Zde ještě více vystupuje úloha multidisciplinárního týmu skládajícího se z neurochirurga, radiačního a klinického onkologa, radiologa a neurologa. Při recidivě onemocnění se volí postup podle věku, celkového stavu, primární histologie, předchozí odpovědi na léčbu, doby od původní diagnózy a rozsahu recidivy. U lokálních tumorů se na prvním místě zvažuje opětovná resekce tumoru, u inoperabilních recidiv přichází v úvahu reiradiace, popř. paliativní chemoterapie. Zvážit lze i stereotaktickou radioterapii či radiochirurgii nebo cílenou biologickou terapii.

Datum přednesení příspěvku: 24. 4. 2014