Nádory CNS dětí do 3 let věku na KDO Brno v letech 1998-2010.

Konference: 2012 XXXVI. Brněnské onkologické dny a XXVI. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Nádory dětského a adolescentního věku; zhoubné nádory mozku a CNS

Téma: 18. Nádory dětí, adolescentů a mladých dospělých

Číslo abstraktu: 162

Autoři: MUDr. Zdeněk Pavelka; Mgr. Zbyněk Bortlíček; RNDr. Tomáš Pavlík, Ph.D.; Ing. Daniela Kodytková; MUDr. Leoš Křen, Ph.D.; MUDr. Jiří Ventruba, CSc.; Doc. MUDr. Eva Brichtová, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.; Doc. MUDr. Jarmila Skotáková, CSc.; MUDr. Karel Zitterbart, Ph.D.; prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, CSc.

   Úvod

   Nádory centrálního nervového systému (CNS) tvoří asi 25–30 % všech nádorových onemocnění dětí, jejich incidence je 2,7–3,3 na 100 000 dětí. Ročně je v České republice u dětí nádor CNS diagnostikován v 90 až 110 případech. Nejvyšší incidenci nádorů CNS nalézáme ve věkové skupině do 5 let, celá třetina pediatrických nádorů CNS se vyskytne u dětí před pátým, tři čtvrtiny před desátým rokem života dítěte [1,2]. Nejčastěji diagnostikovanými primárními nádory centrální nervové soustavy u dětí do tří let jsou astrocytomy, embryonální nádory, ependymomy, nádory plexus choroideus a teratomy [3]. Maligní tumory pak mají v této věkové kategorii obecně velmi nepříznivou prognózu díky limitovanému užití radioterapie s rizikem závažných pozdních následků [4,5]. Chirurgická resekce zůstává základem lokální kontroly onemocnění. Většina léčebných schémat je postavena na intenzivní chemoterapii včetně vysoce dávkované, nověji v kombinaci s intratékálním podáváním [6-8]. Po chemoterapii je u vysoce rizikových pacientů zvažováno užití fokální konformní radioterapie, a to individuálně na základě věku dítěte, klinického stavu, lokalizace a rozsahu nádoru a dosavadní léčebné odpovědi. Jsou hledány nové terapeutické možnosti, jako jsou například inhibitory signálních drah, anti-angiogenní léčba, imunoterapie a mnoho dalších [9,10].

  

   Vlastní soubor

   Na Klinice dětské onkologie v Brně jsme v období 1998-2010 ošetřili 386 dětí s diagnózou primárního nádoru CNS, z toho 39 (10 %) dětí bylo v době stanovení diagnózy ve věkové kategorii 0-3 roky, dívky 35,9 % (N=14), chlapci 64,1 % (N=25); medián věku při diagnóze 12 měsíců (obr. 1). Způsob koncepce: přirozená N=29, IVF N=3 (10 %), neznámo (nedohledáno) N=7 případů. Jednotlivé kategorie byly: CNS-LGG (N16=41 %), CNS-EMBRYONÁLNÍ (N11=28,3 %), CNS-CPT (nádory choroi- dálního plexu) 10,3 %, CNS-HGG 7,7 %, CNS-EP (ependymom) 7,7 %, CNS-GC (germ cell tumory) 2,6 %, jiné 2,6 % (obr. 2). Děti jsme léčili pediatrickými protokoly pro příslušnou diagnózu a rizikovou skupinu. Vzhledem k heterogenitě souboru jsme podrobněji analyzovali jen dvě nejpočetnější skupiny CNS-LGG (skupina 1) a CNS-EMBR (skupina 2). Chemoterapie jako léčebná modalita byla užita ve 56,3 % (skupina 1) a 90,9 % (skupina 2) případů, radioterapie v různém rozsahu selektivně pak v 6,3 % (skupina 1) a 9,1 % (skupina 2) případů (obr. 3). Pozitivní léčebná odpověď ve skupině maligních embryonálních tumorů (sk. 2) byla dosažena v 81,8% případů (CR+PR), problém představuje tedy vysoké riziko relapsu/progrese (obr. 4). Byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi skupinami 1 a 2 v celkovém přežití ve 2 letech od data diagnózy (OS2): 93,8% (sk. 1) a 58,2 % (sk. 2) /p=0,009 / (obr. 5). Byl potvrzen i statisticky významný rozdíl v přežití bez události 2 roky od data diagnózy (EFS2): 87,5 % (sk. 1) a 45,5 % (sk. 2) /p=0,005/ (obr. 6).

  

Celkové přežití pacientů od data diagnózy dle skupin

  

Event-free survival od data diagnózy dle skupin

  

   Závěr

   Obecně špatná prognóza maligních tumorů CNS dětí mladších 3 let vyžaduje další zapojení nových léčebných postupů do kombinované léčby. Excelentní je přežití LGG, s celkovým OS v době prezentace téměř 100 %. Detailnější analýzu našich léčebných výsledků zatím nedovolují nízké počty pacientů v jednotlivých kategoriích, nezbytné bude provést i rozbor toxicity, zejména pozdních neurologických a endokrinologických následků.

Literatura

  1. Schutz J, Kaatsch P. Epidemiology of pediatric tumors of the central nervous system. Expert Rev Neurotherapeutics 2002; 2:469-479.
  2. Kleihues P, Cavanee WK. Pathology and genetics of tumors of the nervous system. Lyon: International Agency for Research on Cancer (IARC) Press 2007.
  3. Louis DN, Ohgaki H, Wiestler OD, et al. The WHO 2007 classification of tumours of the central nervous system. Acta Neuroptahol 2007; 114: 97-109.
  4. Pizzo, P. A., Poplack, D.G. (eds).: Principles and Practice of Pediatric Oncology. Fifth edition. Lippincott Williams & Wilkins: Philadelphia. 2005.
  5. Reimers, T. S., Mortensen, E. L., Schmiegelow K.: Memory deficits in long-term survivors of childhood brain tumors may primarily reflect general cognitive dysfunctions. Pediatr Blood Cancer 2007;48:205–212.
  6. Kalifa, Ch. and Grill, J. The therapy of infantile malignant brain tumors: current status? J Neurooncol 2005;75:279–285.
  7. Lafay-Cousin, L. and Strother D.: Current treatment approaches for infants with malignant central nervous system tumors. Oncologist 2009;14:433–444.
  8. Pavelka, Z., Zitterbart, K., Pavlík, T. et al.: Treatment results of low-grade gliomas in children (retrospective data analysis). Cesk Slov Neurol Neurochir 2008;71:206-214. 9.
  9.  http://www.childrensoncologygroup.org
  10. Packer RJ, Reddy A. New treatments in pediatric brain tumors. Curr Treat Options Neurol 2004, 6: 377-389.

Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2012