STUDIUM SELEKCE NEPŘÍZNIVÝCH GENOMICKÝCH ABNORMALIT V RELAPSU CHRONICKÉ LYMFOCYTÁRNÍ LEUKEMIE

Konference: 2016 XL. Brněnské onkologické dny a XXX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Maligní lymfomy a leukémie

Téma: XXVII. Hematoonkologie

Číslo abstraktu: XXVII/177

Autoři: Mgr. Karla Plevová (roz. Malinová), Ph.D.; RNDr. Jitka Malčíková, Ph.D.; Bc. Kamila Brázdilová; MUDr. Martin Trbušek, PhD; Mgr. Eva Divíšková; Mgr. Šárka Pavlová, PhD; prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc.; MUDr. Yvona Brychtová, Ph.D.; prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D.; prof. RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D.

Chronická lymfocytární leukemie (CLL) je onemocnění s velmi variabilním klinickým průběhem a různorodou odpovědí na léčbu. Někteří pacienti dosahují dlouhodobé remise, zatímco u jiných dochází k časnému relapsu. Přibližně u třetiny pacientů v relapsu expanduje leukemický klon s rozsáhlejším poškozením genomu, než jaké bylo přítomno v původním klonu před léčbou. Podle našich výsledků se u každého šestého pacienta s intaktním genem TP53 (wt-TP53) při diagnóze selektuje v relapsu klon s de novo mutací TP53 (mut-TP53). Tato změna je obvykle spojena se zvýšenou agresivitou nemoci a nepříznivým klinickým průběhem. Zajímalo nás, s jakými změnami genomu je defekt TP53 získaný po léčbě asociován. Mutace v TP53 byly vyšetřeny metodou FASAY a přímým sekvenováním. DNA byla izolována ze separovaných B lymfocytů, nebo mononukleárních buněk a analyzována na cytogenetických čipech Affymetrix (CytoScan HD, nebo Cytogenetics 2.7M). Výsledky z čipů byly srovnány s výsledky z interfázní FISH. Na našem pracovišti jsme identifikovali 60 pa­cientů s de novo mutací TP53 v relapsu CLL. U 32/60 (53 %) pacientů jsme provedli analýzu na čipech vždy ze dvou odběrů: a) vzorek s wt-TP53 byl získán před léčbou a b) vzorek s mut-TP53 v relapsu CLL. Medián intervalu mezi odběry byl 42 měsíců (10-124 měsíců), pacienti mezi odběry podstoupili 1-4 linie léčby (medián 2). Nejprve jsme analyzovali vzorky s wt-TP53 s cílem zjistit, zda se u pacientů vyskytuje společný chromozomální defekt, předcházející selekci mut-TP53. 20/32 (63 %) pacientů mělo již ve fázi s wt-TP53 komplexní karyotyp (> 3 defekty). Nejčetnějšími rekurentními změnami byly del(13q14.2) (16/32 pac.) a del(11q22.3) (7/32 pac.). Nebyla nalezena žádná změna společná pro všechny pacienty. Je zajímavé, že samostatná del(13q) dle iFISH, která je spojena s dobrou prognózou CLL, byla přítomná u 10/32 (31 %) pacientů, avšak 6 z nich mělo dle čipové analýzy komplexní karyotyp. Následně jsme analyzovali změny získané společně s mut-TP53. Ve fázi s mut-TP53 byl komplexní karyotyp nalezen u 27/32 (84 %) pacientů. Nejčastější získanou změnou byla del(17p) a loh(17p) celkem u 24/32 pacientů vedoucí ke kompletní ztrátě wt-TP53; dále byly selektovány del(13q14.2) (7/16 pac.), del(6q) (6/32 pac.) a del(9q33.3q34.11) (6/32 pac.). U 8/32 (25 %) pacientů byly zjištěny složité chromozomální přestavby typu chromothripse. Lze shrnout, že většina pacientů se ziskem mut-TP53 v relapsu CLL má již před léčbou komplexní chromozomální změny. V relapsu dochází k akumulaci dalších, často složitých chromozomálních defektů.

Podpořeno grantem AZV 15-31834A.

Datum přednesení příspěvku: 28. 4. 2016