Glioblastoma multiforme - naše zkušenosti s léčbou v letech 2003-2008.

Konference: 2010 XXXIV. Brněnské onkologické dny a XXIV. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: zhoubné nádory mozku a CNS

Téma: Neuroonkologie

Číslo abstraktu: 075

Autoři: doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.; doc. MUDr. Pavel Fadrus, Ph.D.; prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.; Doc. MUDr. Alexandr Poprach, Ph.D.; MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.; MUDr. Václav Vybíhal; doc. MUDr. Leoš Křen, Ph.D.; MUDr. Renata Belanová; MUDr. Ivana Šiková; prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D.

Glioblastoma multiforme patří k nejzhoubnějším a nejčastějším primárním mozkovým nádorům dospělých. Maximální resekční výkon a pooperační radioterapie byla po léta léčebným standardem. V roce 2005 byla ve Stuppově studii fáze III definitivně potvrzena účinnost chemoterapie (temozolomid) v konkomitantním podání s frakcionovanou radioterapií s následnou adjuvantní aplikací. Pooperační chemoradioterapie s temozolomidem dle této studie prodlužuje medián celkového přežití z 12,1 měsíce na 14,6 měsíce a dle poslední follow-up analýzy z roku 2009 zvyšuje i pravděpodobnost 5-letého přežití. V případě resekčního výkonu a následné kombinované chemoradioterapie se 5 let dožívá cca 10% pacientů versus 1-2% se samotnou pooperační radioterapií. Pokud pacient podstoupí pouze biopsii jsou jeho šance na 5-leté přežití při použití konkomitance cca 5%, kdežto s pouhou radioterapií téměř nulové. Na základě analýz molekulárních prediktivních faktorů je dnes za nejvýznamnější považován stav hladiny metylace promotoru genu reparačního enzymu MGMT - methylguanin DNA methyltransferázy. Problémy se standardizací vyšetřovací metody komplikují zavedení tohoto prediktivního faktoru do rutinní klinické praxe. Další důležitou oblastí je léčba rekurentních glioblastomů. Pro určité pacienty může být metodou volby salvage neurochirurgický výkon, reiradiace nebo chemoterapie.

V současné době probíhá řada klinických studií s biologickou léčbou. Nejvíce jsou zkoumány mechanismy ovlivňující angiogenezi, epidermální růstové faktory, dráhu m-TOR, intergriny. Zatím nejnadějnější výsledky prokazují inhibitory abiogeneze - bevacizumab a cediranib.

K dosažení optimálních výsledků je nutné, aby léčebná strategie byla vedena multidisciplinárním týmem, nejlépe ve složení - neurochirurg, radiační a klinický onkolog, radiodiagnostik, neurolog a patolog.

V příspěvku budou presentovány výsledky léčby multidisciplinárního týmu Masarykova onkologického ústavu a FN Brno Bohunice u pacientů s primárním glioblastomem v letech 2003 - 2008.

Literatura

  1. Stupp R, Mason WP, van den Bent MJ, et al. Radiotherapy plus concomitant and adjuvant temozolomide for glioblastoma. N Engl J Med 2005;352(10):987-996
  2. Stupp, R., Hegi, ME., Mason, WP. et al. Effects of radiotherapy with concomitant and adjuvant temozolomide versus radiotherapy alone on survival in glioblastoma in a randomised phase III study: 5-year analysis of the EORTC-NCIC trial. Lancet, March, 2009, pp 1470-2045
  3. Hegi ME, Diserens AC, Gorlia T, et al. MGMT gene silencing and benefit from temozolomide in glioblastoma. N Engl J Med 2005;352(10):997-1003.
  4. Vredenburgh JJ, Desjardins A, Herndon JE, et al. Bevacizumab plus irinotecan in recurrent glioblastoma multiforme. J Clin Oncol 2007;25(30):4722-4729.
  5. H. S. Friedman, M. D. Prados, P. Y. Wen, T. Mikkelsen, D. Schiff, L. E. Abrey, W. K. A. Yung, N. Paleologos, M. K. Nicholas, R. Jensen, et al. Bevacizumab Alone and in Combination With Irinotecan in Recurrent Glioblastoma J. Clin. Oncol., October 1, 2009; 27(28): 4733-4740.

Datum přednesení příspěvku: 23. 4. 2010