MOŽNOSTI VYUŽITÍ NĚKTERÝCH MIKRORNA U MULTIFORMNÍHO GLIOBLASTOMU

Východiska:

Multiformní glioblastom (GBM) je nejčastějším intrakraniálním nádorem astrocytárního původu. Dělí se na GBM primární a sekundární, vzni­kající postupnou transformací z astrocytomů nižšího maligního stupně. Terapie spočívá v maximálně možné resekci s adjuvantní konkomitantní chemoradioterapií a následnou chemoterapií s temozolomidem. Medián přežití pacientů řadí GBM mezi maligní mozkové nádory se špatnou prognózou. Proto má smysl i hledání nových prognostických biomarkerů, které mohou pomoci nejen určit prognózu onemocnění, ale mohou mít i vliv na stanovení optimální te­rapie. V posledních letech bylo s úspěchem provedeno mnoho klinických studií zaměřených na pozitivní prediktivní význam metylace promotorové oblasti genu pro DNA-reparační protein O6-metylguanin-DNA metyltransferázu (MGMT) pro léčbu novým alkylačním činidlem - temozolomidem (TMZ). Mimo to je v současné době sledován i vliv tzv. mikroRNA (miRNA) - krátkých nekódujících molekul RNA, které slouží k regulaci genové exprese na posttranskripční úrovni. Deregulace miRNA byla popsána u různých typů nádorů jako jedna z kauzálních událostí v kancerogenezi a naším cílem bylo zjistit funkci a význam některých z nich právě u pacientů s primárním GMB.

Soubor pacientů a metody:

V naší studii mimo nyní už standardní stanovení stupně metylace u pa­cientů s GMB byla tato diagnostika rozšířena i o kvantitativní analýzu vybraných mikroRNA (miR-21, miR-128a, miR-181c, miR-195, miR-196a, miR-196b, miR-221 a miR-222). Byla použita metoda kvantitativního stanovení metylace promotoru genu pro MGMT založenou na bisulfitové konverzi s následnou analýzou tání s vysokým rozlišením a variantu metody real-time PCR pro stanovení mikroRNA. Do studie byli zařazeni pacienti s histopatologicky diagnos­tikovaným primárním GBM, kteří byli operováni na Neurochirurgické klinice FN Brno a následně podstoupili konkomitantní chemoradioterapii na Masary­kově onkologickém ústavu (MOÚ) v Brně, kde zůstali nadále i dispenzarizováni. Biologický materiál byl zpracován ve výzkumných laboratořích FNB, MOÚ a Středoevropského technologického institutu, MU Brno (CEITEC).

Výsledky a závěr:

Byl vyhodnocen vliv metylace promotoru MGMT a hladin výše uve­dených mikroRNA na sledované parametry přežití (OS, PFS). Metylace promotoru genu pro MGMT je v korelaci s dobou bez progrese onemocnění (PFS) (p = 0,0124, log-rank test) i s celkovým přežitím (OS) (p = 0,0054, log-rank test). MiR-195 (p = 0,0124; log-rank test) a miR-196b (p = 0,0492; log-rank test) měly pozitivní vliv na OS.