Nádory, které vycházejí z orgánů závislých na hormonálních podnětech (mléčná žláza, prostata, děložní sliznice) si tuto závislost mohou zachovat. U takových nádorů je možná a vhodná hormonální léčba. Závislost na hormonech je dána přítomností hormonálních receptorů uvnitř nádorové buňky.
Pokud hormon pronikne do buňky, spojí se s receptorem a tento komplex pak může nastartovat změny vedoucí k růstu a dělení nádorových buněk. Hormonální léčbu by bylo možno v principu označit i za biologickou cílenou léčbu.
Hormonální léčba má méně nežádoucích účinků než chemoterapie a je proto lépe snášena. Hormonální léčba se podává dlouhodobě, v adjuvantní léčbě několik let, při léčbě pokročilého/metastatického onemocnění po celou dobu účinnosti. Užívá se zpravidla samostatně, v některých případech je vhodné souběžné použití dvou metod hormonální léčby, možná je i kombinace se specifickým cíleným lékem. V adjuvantním podání je indikována v sekvenci po chemoterapii.
Rozlišujeme několik skupin hormonální léčby dle mechanismu účinku:
- Léky bránící tvorbě hormonů, které podporují růst nádoru:
- analoga a antagonisté gonadoliberinu,
- progestiny
- inhibitory aromatázy
- Léky blokující účinek existujících hormonů na nádorovou buňku (antihormony):
- antiandrogeny,
- antiestrogeny
- Jiné hormonální léky
Analoga a antagonisté gonadoliberinu
Činnost pohlavních žláz (varlat a vaječníků) je řízena hypothalamem (část mozku) a hypofýzou (podvěsek mozkový). Hypothalamus uvolňuje gonadoliberiny (označovaných zkratkou LHRH nebo GnRH), pod jejich vlivem hypofýza vytváří hormony (FSH, LH), které pak přímo řídí činnost vaječníků a varlat.
Antagonisté gonadoliberinu (též LHRH analoga, GnRH analoga) mechanismem zpětné vazby brání tvorbě LHRH v hypothalamu, analoga LHRH blokují receptory na hypofýze, v obou případech je utlumena tvorba FSH/LH v hypofýze a tím i tvorba pohlavních hormonů ve varlatech či vaječnících.
Dříve se stejného účinku dosahovalo chirurgickým odstraněním vaječníků nebo varlat, léčba analogy/antagonisty gonadoliberinů se proto někdy označuje jako „chemická kastrace“. Po ukončení léčby se činnost pohlavních žláz obnovuje.
V léčbě karcinomu prostaty nebo karcinomu prsu se uplatňují goserelin, leuprorelin, triptorelin, degarelix
Progestiny
Medroxyprogesteron blokuje tvorbu gonadoliberinů v hypofýze, je indikován k léčbě karcinomu prsu a karcinomu endometria (děložní sliznice)
Megestrol je indikován u nemocných s anorexií (nechutenství) a výrazným úbytkem tělesné hmotnosti. Mechanismus účinku není jasný
Inhibitory aromatázy
Ženské pohlavní hormony mohou v menší míře vznikat i v nadledvinkách nebo jiných tkáních (zejména v tukové tkáni) působením enzymu aromatázy. Zablokováním účinnosti (inhibicí) aromatázy se omezí vznik hormonu. Inhibitory aromatázy nemají vliv na vznik hormonu ve vaječnících, podávají se proto u žen po přechodu (menopauze), po chirurgickém odstranění vaječníků nebo souběžně s antagonistou gonadoliberinu.
K léčbě karcinomu prsu se používají anastrozol, letrozol, exemestan.
Podobně účinkuje inhibitor enzymu 17α-hydroxylázy abirateron. Tento enzym je přítomen ve varlatech, nadledvinách i v nádorové tkáni, kde je odpovědný za syntézu androgenních hormonů. Abirateron je indikován k léčbě karcinomu prostaty.
Antihormony - antiandrogeny a antiestrogen
Androgenní hormony se váží na androgenní receptory v cytoplasmě buněk, estrogenní hormony se váží na estrogenní receptory, vzniklý komplex pak aktivuje některé geny v jádře buňky.
Antihormony jsou látky, které mají schopnost vyhledat hormonální receptor a navázat se na něj – vytvořený komplex však není aktivní a buňku nestimuluje. Antihormon však brání androgenu ve vazbě na receptor a tím stimulaci buňky.
Lze to přirovnat k systému zámek = receptor a klíč = hormon; antihormon je pak klíč se stejným profilem (je možno jej vsunout do zámku), ale má jiné zoubky (nelze jím otočit a tedy odemknout) - brání však vsunutí správného klíče. Antihormony se uplatňují v léčbě karcinomu prostaty nebo karcinomu prsu, pokud jsou závislé na hormonální stimulaci, a to u nemocných s potlačenou funkcí varlat nebo vaječníků (chirurgická nebo chemická kastrace nebo u žen po přechodu).
Užívané antiandrogeny: bikalutamid, enzalutamid, apalutamid, darolutamid
Užívané antiestrogeny: tamoxifen, fulvestrant
Kortikosteroidy
Hormony tvořené v kůře nadledvinek (kůra = kortex, odtud jejich název) a řada podobných uměle připravených molekul. Kortikoidy mají protizánětlivé, protialergické a další účinky, v onkologii se proto používají krátkodobě před podáním některých cytostatik ke snížení rizika reakce na tyto léky (premedikace), spolu s jinými léky k omezení nevolnosti a zvracení, snížení bolesti, někdy v průběhu radioterapie. Mají i přímý účinek na některé nádorové buňky a jsou proto dlouhodobě podávány jako součást léčebných kombinací pro léčbu některých hematologických nádorů. Jsou používány k léčbě celé řady jiných (nenádorových) onemocnění. Při léčbě kortikoidy je vždy nutný dohled lékaře.
