▼Protinádorový lék ze skupiny terapeutická radiofarmaka.
Mechanismus účinku léku
- Lutecium-177 (177Lu) je radioizotop emitující záření β s maximální hloubkou pronikání do tkáně 2,2 mm. Lék se váže na maligní buňky se zvýšenou expresí somatostatinových receptorů, tyto buňky ozáří a zničí při omezeném účinku na sousední normální buňky
Registrované indikace
- Dobře diferencované gastroenteropankreatické neuroendokrinní nádory (GEP-NET) s pozitivitou somatostatinových receptorů
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infuze podané čtyřikrát v odstupu 8 (-16) týdnů
- Premedikace: 30 minut před infuzí se podává infuze roztoku aminokyselin
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, je však třeba vzít v potaz celkový stav pacienta a možné nežádoucí účinky na léčbu.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
▼Protinádorový lék ze skupiny terapeutická radiofarmaka
Mechanismus účinku léku
- Radiofarmakum lutecium 177 je navázáno na specifický ligand, který se váže na prostatický specifický membránový antigen (PSMA) exprimovaný na povrchové membráně buněk karcinomu prostaty. Radiofarmakum emituje záření beta s velmi krátkým dosahem, toto záření poškozuje DNA, což může vést ke smrti nádorové buňky.
Registrované indikace
- Karcinom prostaty pozitivní na prostatický specifický membránový antigen (PSMA), po selhání předchozí léčby
Způsob užívání léku
- Nitrožilní injekce nebo infúze, každých 6 týdnů, maximálně 6x
- Po podání je nutno udržovat odstup (alespoň 1 m) od ostatních do dobu 2 dní (7 dní v případě dětí a těhotných) a spát v místnosti oddělené od ostatních po dobu 3 dnů (7 dní odděleně od dětí, 15 dní odděleně od těhotných)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek může mít malý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Lymfadenektomie je chirurgické vynětí lymfatických (mízních) uzlin.
Provádí se u nádorů, u nichž je riziko metastáz do regionálních uzlin, nebo při zřejmém postižení uzlin nádorem.
Lymfatické (mízní) uzliny (LU, latinsky lymphonodus, nodus lymphaticus = lymfatická uzlina) jsou součástí systému lymfatického systému. Protéká jimi lymfa (míza) sbíraná ve tkáních. Lymfatické uzliny se zapojují do obrany organismu před infekcí, sídlí v nich lymfocyty.
Lymfogenní metastázy vznikají po průniku buněk, které se uvolnily z nádoru, do lymfatických cév a jejich zachycení v uzlinách. U některých nádoru se standardně provádí chirurgické odstranění regionálních uzlin (lymfadenektomie) společně s primárním nádorem
Regionální (spádové) uzliny jsou uzliny, do kterých vedou lymfatické cévy z oblasti nádoru. Tyto uzliny mohou být nejdříve postiženy lymfogenními metastázami. Pro každou lokalizací je definováno, které uzliny jsou regionální (viz TNM klasifikace)
Sentinelová uzlina je regionální uzlina nejblíže k nádoru. V některých případech ji lze identifikovat, provést její biopsii a histologické vyšetření. Pokud v ní nejsou nádorové buňky, je pravděpodobné, že nebudou ani ve vzdálenějších uzlinách a není tedy nutné provádět lymfadenektomii.
(Lymf)adenopatie je obecné označení chorobného postižení mízních uzlin (zánětem, nádorem ap.)
Lymfatický systém je systém lymfatických (mízních) cév, které nevytvářejí okruh, ale začínají ve tkáních, kde sbírají tkáňovou tekutinu - lymfu (mízu), v níž jsou zbytky odumřelých buněk, bakterií, produkty metabolismu, tuk (vstřebaný ve střevě z potravy) apod. Jedná se tedy o materiál, který nepronikne do krevních kapilár. Mízní cévy se spojují až do dvou větších, které ústí pod klíčními kostmi do žil.
Lymfatické cévy jsou přerušovány lymfatickými (mízními) uzlinami.
Do lymfatického systému se dále řadí slezina, mandle (nosní, krční, jazyková), brzlík, kostní dřeň a difuzní lymfatická tkáň v orgánech, které mají významnou úlohu v imunitní obraně organizmu.
Lymfocyty jsou druh bílých krvinek, podílející se na imunologické obraně organizmu.
- B-lymfocyty (B-buňky) jsou odpovědné za protilátkovou imunitu, po rozpoznání antigenu s nich vznikají plazmocyty – buňky přímo produkující specifické protilátky.
- T-lymfocyty (T-buňky) jsou odpovědné za buněčnou imunitu, přímo zabíjejí cizorodé buňky nebo nádorové buňky, které mají na svém povrchu antigen, který je v důsledku mutace hodnocen jako cizí.
- NK buňky (natural killers, přirození zabíječi), ničí nádorové buňky nebo buňky napadené virem, na které je navázána specifická protilátka (na protilátkách závislá buněčná cytotoxicita, ADCC - je součástí mechanismu účinku některých protinádorových monoklonálních protilátek)
Lymfocyty spolupracují s dalšími druhy bílých krvinek.
Lymfoepiteliom (Schminkeho tumor) je anaplastický nádor z přechodních buněk, v jehož stromatu jsou přítomny četné lymfocyty nenádorového původu. Lymfoepiteliom se vyskytuje především v nosohltanu, rychle roste, často metastazuje, je zpravidla velmi citlivý na léčbu zářením. Jeho výskyt souvisí s infekcí s virem Epstein-Baarové (EBV). V léčbě se uplatňuje radioterapie a chemoterapie, na které je nádor citlivý.
Lymfomy jsou skupina nádorových onemocnění jednoho typu bílých krvinek – lymfocytů. Lymfomy se dělí do dvou velkých skupin: Hodgkinův (hodgkinský) lymfom (HL) a nehodgkinské (non-hodgkinské, non-Hodgkinovy) lymfomy. Lymfocyty se ve zdravém organismu nalézají jak v kostní dřeni, tak v lymfatických uzlinách. Pokud dojde k malignímu zvrhnutí těchto krvinek, vzniká takzvaný maligní lymfom. Tento typ nádoru postihuje místa běžného výskytu zdravých lymfocytů, tedy lymfatické mízní uzliny a také kostní dřeň. Maligní lymfomy patří k nádorům, které jsou velmi dobře léčitelné a mnohdy i vyléčitelné.
Více o lymfomech v části Onkologické diagnózy - Lymfomy (C81-85)
Magnetická rezonance (MR, MRI sken) je druh zobrazovacího vyšetření. Na rozdíl od CT nevyužívá rentgenové záření, ale magnetických vlastností atomů ovlivňovaných magnetickým polem přístroje. Výsledkem je obraz podobný jako při CT vyšetření, více však rozlišuje jednotlivé tkáně, včetně různých struktur mozku. Je možné vytvoření 3D obrazu.
Makrofágy jsou skupina bílých krvinek, jejímž úkolem je pohlcování a likvidace cizorodých materiálů, například mikroorganismů, rozpadlých buněk apod. Vznikají z monocytů, které se z cév dostaly do tkání. V závislosti na tkáni, do které se dostanou, mohou mít různý vzhled a názvy, např. Kupfferovy buňky, histiocyty, osteoklasty či mikroglie.
Makrofágy se účastní i imunitní reakce proti nádorovým buňkám, pokud je organismus dokáže rozpoznat jako "cizí".
Lék ze skupiny léčiva proti zácpě
Mechanismus účinku léku
- Makrogoly jsou dlouhé lineární polymery, na něž jsou vázány molekuly vody. Při perorálním podání zvyšují objem střevní tekutiny. Objem neabsorbované střevní tekutiny je zodpovědný za laxativní vlastnosti roztoku
- Některé přípravky obsahují další látky, např. chloridy sodný a hořečnatý, síran sodný, kyselina askorbová (vitamin C) ap. Podporují účinnost a snižují riziko poklesu minerálů v krvi.
Použití léku u onkologických pacientů
- Vyprázdnění střeva před vyšetřením nebo operací
Způsob užívání léku
- Prášek pro přípravu roztoku přijímaného ústy jednou denně nejlépe ráno
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Není relevantní.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
mamma = latinsky prs, druhý pád mammae
mammila = latinsky prsní bradavka, mammilaris = bradavkový
Lék ze skupiny intravenózní roztoky
Mechanismus účinku léku
- Manitol neproniká z plazmy hematoencefalickou barierou do mozku, vzniká tak osmotický tlak mezi mozkem a plazmou, což vede k úniku vody z mozku do plasmy.
- Manitol je vylučován ledvinami, svým osmotickým účinkem brání zpětnému vstřebávání vody v ledvinových tubulech, zvyšuje se tak tvorba moči
Použití léku u onkologických pacientů
- Podpora eliminace cisplatiny vylučované ledvinami po léčbě cisplatinou
- Snížení nitrolebního tlaku a otoku mozku a s nimi související bolesti
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze 30 – 60 minut
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Nejsou známy žádné Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
