Nehodgkinské (non-hodgkinské, non-Hodgkinovy) lymfomy (NHL) jsou velkou podskupinou lymfomů. Druhou podskupinu tvoří Hodgkinův lymfom.
Dle biologického chování lze nehodgkinské lymfomy rozdělit do dvou skupin:
- Lymfomy nízce maligní (nízce agresivní, nízkého stupně, low-grade) s pomalým nástupem choroby, méně častými celkovými příznaky (horečka, hubnutí, pocení), dobrou odpovědí na léčbu, ale četnými relapsy (návraty) choroby, takže pacient typicky prochází opakovanými obdobími příznaků choroby a její léčby a obdobími bez příznaků choroby. V pokročilém stadiu, v němž je diagnostikována většina nemocných, jsou vyléčitelné jen výjimečně
- Lymfomy vysoce maligní (vysoce agresivní, vysokého stupně, high-grade) s rychlým nástupem choroby, často s celkovými příznaky. Pokud není choroba léčena, vede často k brzkému úmrtí pacienta. Značná část pacientů však může být úspěšnou léčbou úplně vyléčena.
Existují dva základní buněčné typy lymfocytů (B-buňky a z T-buňky) a odpovídající typy lymfomů.
Lymfomy z B-lymfocytů (B-NHL) představují asi 80 % nehodgkinských lymfomů, patří k nim mimo jiné
- Difúzní velkobuněčný B-lymfom (anglická zkratka DLBCL) je nejčastějším non-hodgkinským lymfomem (v ČR přibližně 40 % nově zjištěných lymfomů), jeho podskupinou je lymfom imunoblastický. Patří do skupiny agresivních lymfomů, u kterých včasná správná léčba přináší šanci na úplné vyléčení. Zpravidla bývá onemocnění spojeno s výskytem tzv. B-příznaků,
- Folikulární lymfom je druhý nejčastější lymfom (asi 20 %), je zpravidla nízce maligní s pomalým průběhem nemoci.
- Kompozitní maligní B lymfom: difúzní velkobuněčný B lymfom + folikulární lymfom. Ve vzorku nádoru byla zjištěna přítomnost dvou typů B lymfomů. Léčebný postup se řídí závažnějším z obou přítomných lymfomů.
- Lymfom z plášťové zóny (lymfom z buněk plášťové zóny, mantle cell lymphoma, MCL). Jedná se o nepříliš častý lymfomu, označení "plášťový" označuje místo v lymfatické uzlině, odkud pochází nádorově změněné lymfocyty. Lymfom z marginální zóny (MZL), doté to skupiny patří i maltomy (MALT) – lymfomy v mízní tkáni sliznic, například ve slinných žlázách, žaludku.
- Burkittův lymfom, v ČR vzácný typ s rychlým růstem řazený do skupiny vysoce agresivních lymfomů. Postihuje především uzliny v dutině břišní, a proto většina příznaků choroby vychází z útlaku nitrobřišních orgánů (bolesti, nevolnost, zvracení, krvácení do střev, střevní neprůchodnost, apod.).
Druhou skupinou jsou Lymfomy z T-lymfocytů (T-NHL), zahrnují například:
- Lymfoblastický lymfom
- Mycosis fungoides, vzácně se vyskytující lymfom postihující kůži. Než se projeví specifickým nálezem, mohou vnikat nespecifické kožní problémy (svědění) a příznaky napodobující jiná kožní onemocnění. Pokud nedojde k progresi do uzlin nebo orgánů, jsou léčeny mastmi s kortikoidy nebo cytostatiky, při progresi systémovou chemoterapií a dalšími modalitami.
- Periferní T lymfomy postihuji často jiné tkáně než uzliny (střevo, plíce, apod.), mohou být zaměňovány s jinými diagnózami. Patří k nim anaplastický ALK pozitivní a anaplastický ALK negativní T lymfom a skupina lymfomů blíže nezařazených
Značky: C82 (Folikulární lymfom), C83 (Non-folikulární lymfom), C84 (Lymfom ze zralých T/NK-buněk), C85 (Non-Hodgkinův lymfom‚ jiných a neurčených typů), C86 (Lymfom z T/NK-buněk, jiné určené typy)
Více o lymfomech v článcích Maligní lymfomy a Nehodgkinské lymfomy u dětí a dospívajících
Nekróza je odumření části tkáně např. při přerušení cévního zásobení, při úrazu, infekci.
V případě nádorů často pozorujeme nekrózu (nekrotizující ložiska, nekrotický nádor). Nekróza vniká spontánně (například při nedostatečném cévním zásobení rychle rostoucího nádoru), ale i v důsledku léčby.
Protinádorový lék ze skupiny cytostatika – antimetabolity, analoga purinu
Mechanismus účinku léku
- Nelarabin je buňce metabolizován, metabolit je inkorporován do DNA, to inhibuje další DNA syntézu.
Registrované indikace
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze 2 hodiny, 3 infúze ob den každé 3 týdny, u pacientů ≤21 let jednu hodinu denně 5 dní každé 3 týdny
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek má významný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pacienti mohou být somnolentní (ospalí), což ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou koordinaci pohybů, jako je například řízení.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Ozařování se (výjimečně) užívá též u nenádorových onemocnění. Používají se přístroje s nižší energií záření (speciální RTG přístroj, cesiový ozařovač apod.), ozařuje se jen několik dní, celková dávka je mnohonásobně nižší než při ozařování nádorů.
K indikacím patří například některé záněty, „ostruha“ patní kosti (calcar calcanei), degenerativní onemocnění kloubů a šlach, počáteční stádia fibromatózy dlaně nebo chodidla (Dupuytrenova kontraktura a Ledderhoseova nemoc), fibróza penisu (Induratio penis plastica) aj.
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy - inhibitory HER2
Mechanismus účinku léku
- Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a metastazování a blokuje apoptózu.
- Receptor HER2 nepotřebuje k aktivaci vnější signál. Pří HER2-pozitivitě je počet HER2 receptorů výrazně zvýšen (overexprese)
tím je i jejich signalizace mnohonásobně vyšší. Je podpořen růst nádoru a tvorba angiogenních faktorů. - Neratinib inhibuje tyrosinkinázy HER2 a dalších receptorů skupiny HER a brání tak růstu a množení nádorových buněk.
Registrované indikace
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy jednou denně, jeden rok
- Během léčby se nemá pít grapefruitová šťáva a užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (mohou ovlivnit bezpečnost a účinnost léku)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Byly hlášeny únava, závratě, dehydratace a synkopa, při posuzování schopnosti pacienta vykonávat úkoly, které vyžadují úsudek, motorické nebo kognitivní dovednosti, je nutné vzít v úvahu klinický stav pacienta
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
▼Lék ze skupiny antiemetika antagonisté serotoninových 5HT3 receptorů ("setrony")
Mechanismus účinku léku
- Přesný mechanismus není znám. Cytostatika a radioterapie mohou způsobit uvolnění serotoninu (5-hydroxytriptaminu – 5HT) v tenkém střevě. 5HT aktivuje receptory 5HT3 na buňkách nervus vagus (bloudivý nerv) ve střevě a současně chemorecepční centrum v mozku. Tím je aktivováno centrum pro zvracení v jiné části mozku.
- Setrony blokují receptory 5HT3 a inaktivují tento mechanismus.
- Oddálené zvracení souvisí s neurokininem 1 (NK1) / substancí P. Netupitant blokuje receptory NK1 a brání pozdnímu zvracení
Použití léku u onkologických pacientů
- Prevence nevolnosti a zvracení při protinádorové chemoterapii.
Způsob užívání léku
- Tvrdá tobolka užitá ústy hodinu před chemoterapií. Účinek je dlouhodobý
- Užívá se nezávisle na jídle, tobolky se polykají vcelku
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Lék může navozovat závrať ospalost nebo únavu, při těchto projevech by pacienti neměli neřídit nebo neobsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Neurinom, neurilemom, schwannom je nezhoubný (benigní) nádor vznikající ze Schwannových buněk obalujících jednotlivá nervová vlákna a tvořících myelinovou pochvu důležitou pro činnost nervů.
Zvláštním druhem je vestibulární neurinom (neurinom akustického nervu), který se projevuje poruchami sluchu a rovnováhy.
Neuroblastom je nádor vznikající z tkání sympatického nervového systému. Nejčastěji se vyskytuje v nadledvinkách, dále pak v nervové tkáni v okolí páteře. Jeho chování je proměnlivé, kolem 10 % nádorů může zcela vymizet bez léčby, jiné se naopak chovají agresivně.
Neuroblastomy postihují malé děti s maximem výskytu do dvou let věku.
Neuroendokrinní buňky jsou specifické buňky, které na základě specifické nervové stimulace produkují hormonální látky. Dle biochemické funkce (syntéza aminů z prekurzorů) bývají někdy označovány jako APUD (amine precursor uptake and decarboxylation). Tyto buňky v těle vytvářejí difuzní neuroendokrinní systém (DNES).
Do tohoto systému patří jednak tkáně tvořené neuroendokrinními buňkami (epifýza, příštítná tělíska, paraganglia, dřeň nadledvin), jednak jednotlivé buňky roztroušené v jiných tkáních, zejména v zažívacím traktu (včetně slinivky břišní) a plicích. Svými hormony se podílejí na řízení těchto tkání.
Z neuroendokrinních buněk vzácně vznikají neuroendokrinní nádory (NET). Pokud si nádorové buňky zachovají endokrinní funkci, mohou způsobovat celkové příznaky (závislé na typu hormonu)
Název nádoru může být odvozen z hormonu, který produkují (např. inzulinom, gastrinom), lze se setkat i s názvem apudom (odvozeným ze zkratky APUD), v dřeni nadledvin vzniká feochromocytom. Dobře diferencované NET se dříve označovaly jako karcinoid (nejčastěji se vyskytuje v apendixu a je relativně benigní, svými hormony však může způsobit záchvatovitě celkové závažné příznaky).
Více v článku O neuroendokrinních nádorech
Neuronavigace je metoda užívaná při operaci mozku (nádory, cévní malformace apod.). Na podkladě zobrazovacího vyšetření (CT, magnetická rezonance) vzniká 3D obraz mozku s jehož pomocí operatér plánuje přístup do cílové oblasti tak, aby nebyly poškozeny důležité oblasti. Při operaci se dle potřeby promítá aktuální poloha nástroje do 3D obrazu, operatér tak zcela přesně ví, kde se nachází a může se tak bezpečně vyhnout důležitým centrům.
Neutronová záchytová terapie je výzkumná metoda využívající neradioaktivního izotopu boru (10B), který se po ozáření tepelnými neutrony mění na radioaktivní bor (11B), který se okamžitě rozpadá a vyzařuje (emituje) alfa záření s velmi krátkým dosahem.
Nemocnému se podá sloučenina obsahující (10B), která je specificky vychytávána nádorovými buňkami. Při následném ozáření tepelnými neutrony pak záření alfa působí jen v buňkách, které přijaly sloučeninu s borem. Ozáření okolních tkání je pak nižší.
Výsledky studií neprokázaly výhody proti standardním metodám radioterapie, nevýhodou je technická náročnost.
Protinádorová léčba významně zasahuje do funkce nádorových buněk a vždy méně nebo více i do funkce buněk normálních, což je spojeno s řadou nežádoucích účinků. Soubor nežádoucích účinků a pravděpodobnost s jakou se vyskytnou, jsou specifické pro každý lék.
Podrobný seznam nežádoucích účinků je uveden v příbalové informaci u každého léku (viz odkaz na stránky SÚKL u každého léku uvedeného v tomto slovníčku). Uváděna je frekvence výskytu jednotlivých nežádoucích účinků a jejich závažnost.
Více o nejčastějších nežádoucích účincích a doporučených opatřeních v článku Nežádoucí účinky chemoterapie, viz též Toxicita chemoradioterapie a její prevence a Zdroje a biologické účinky záření
Pozn.: Není vhodné používat termín "vedlejší účinek", což zahrnuje jakýkoli další účinek kromě primárního účinku. "Vedlejší účinek" tedy může být účinek příznivý.
Radioterapie je spojena s některými nežádoucími účinky. V zásadě je lze rozdělit do dvou skupin na účinky časné a pozdní.
- Časné účinky nastupují postupně v průběhu radioterapie, v některých případech mohou být důvodem pro přerušení léčby. Nejčastěji se setkáváme s kožními změnami (od zarudnutí kůže, přes její olupování až po mokvání), záněty ozářených sliznic zažívací trubice, močového měchýře apod., otok mozku (při jeho ozařování). Při ozáření většího objemu těla může dojít k porušení krvetvorby a snížení počtu krevních buněk. Mohou se vyskytnout též celkové příznaky, jako je zvýšená únava až letargie, někdy označované jako postradiační syndrom.
- Pozdní účinky záření se objevují po několika měsících až po několika létech a zpravidla jsou nevratné. Na kůži se mohou objevit pigmentace, rozšířené cévy, trvalá ztráta ochlupení, plošná fibróza, sterilita a menopauza při ozáření pohlavních žláz apod. K nejzávažnějším účinkům patří vznik duplicitního nádoru.
Současné techniky plánovaní radioterapie i vlastní radioterapie umožňují ozářit postiženou oblast při minimalizaci časných i pozdních nežádoucích účinků
Více v článcích Zdroje a biologické účinky záření a Toxicita chemoradioterapie a její prevence
