Stacionární = setrvalý, neměnný (latinsky stationarius = nepostupující, ustálený).
Stacionární onemocnění je onemocnění, které se nezhoršuje, ale ani výrazněji nezlepšuje. U některých onemocnění, které by se bez léčby zhoršovaly, je dosažení takového stavu známkou úspěšnosti léčby.
Stádium onemocnění se určuje na základě rozsahu primárního nádoru (velikost nádoru a jeho vztah k okolním tkáním), stavu regionálních uzlin a případných metastáz
U většiny nádorů se stanovuje na základě TNM klasifikace (zpravidla se používá dělení na stádia I až IV), takto určené stádium je někdy upřesněno hodnocením dle AJCC (American Joint Committee in Cancer). U některých nádorů se vedle nebo společně s TMN používají další klasifikace, například Dukesova klasifikace karcinomu tlustého střeva, FIGO klasifikace gynekologických nádorů (FIGO = International Federation of Gynecology and Obstetrics)
Staging: určení stádia / soubor vyšetření k určení stádia nemoci specifický pro každou lokalizaci / typ nádoru
Restaging: opakované vyšetření v průběhu léčby nebo po léčbě nebo v případě relapsu nebo progrese nemoci
Standardní léčebné postupy zahrnují léčbu, jejíž účinnost a bezpečnost byla prokázána ve srovnávacích klinických studiích (= medicína založená na důkazech). Mezinárodní i národní onkologické organizace vydávají doporučení / směrnice (anglicky guidelines) pro léčbu jednotlivých typů nádorů, tato doporučení se pravidelně aktualizují na základě nejnovějších vědeckých poznatků.
Česká onkologická společnost uvádí standardní léčebné postupy v pravidelně aktualizované publikaci nazvané "Modrá kniha české onkologické společnosti"
Poznámka: Publikace se původně nazývala „Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění“, vzhledem k barvě obalu byla lékaři nazývána „Modrá kniha“, což je nyní i oficiální název.
Více v článku Co je to standardní optimální léčba?
U různých léků se dávka léku, kterou nemocný dostává, stanovuje různým způsobem:
- Fixní dávka, pevná dávka: Dávka léků je u všech (dospělých) nemocných shodná, nepočítá s tělesnou hmotnosti nebo jinými parametry. Takový způsob je obvyklý u mnoha "neonkologických" léků. Dávka se udává zpravidla v miligramech (nebo v gramech): např. 100 mg denně nebo 1 tableta denně.
- Dávka dle tělesné hmotnosti (váhy): Dávka se udává v miligramech (gramech) na kilogram tělesné hmotnosti (váhy): např. 2 mg/kg. To znamená, že nemocný vážící 75 kg dostane 150 mg léku, nemocný vážící 100 kg dostane 200 mg léku. K dosažení stanovené dávky se mohou se kombinovat tablety, tobolky apod. různé síly.
- Dávka dle tělesného povrchu: Tělesný povrch je vypočítáván z tělesné hmotnosti (váhy) a tělesné výšky, pro výpočet se používá několik vzorců (výsledky se liší jen nepatrně). Dávka se udává v miligramech (gramech) na metr čtvereční tělesného povrchu (anglická zkratka BSA – body surface area): např. 100 mg/m2: nemocní 70 kg/170 cm nebo 75/159 cm mají oba BSA 1,82 a dostanou 182 mg léku. Svoji BSA si můžete zjistit např. na http://www.halls.md/body-surface-area/bsa.htm (stránka je v angličtině)
- Dávka dle AUC: Dávka karboplatiny se vypočítá na základě rychlosti vylučování léku ledvinami tak, aby plocha pod křivkou koncentrace léku (area under curve = AUC) a tedy účinnost byla stejná u pacientů s rychlým vylučováním (podá se vyšší celková dávka) i s vylučováním pomalým (nižší dávka). Hodnota se vypočítává z hladiny kreatininu v séru, věku, pohlaví, váhy a výšky nemocného. V léčebném schématu je dávka léku udávána jako cílová hodnota AUC, např. AUC 5 (mg/ml x min), výpočtem je pak získána dávka léku v miligramech.
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) je česká léková agentura, která v zájmu ochrany zdraví občanů zajišťuje, aby v ČR byla dostupná pouze farmaceuticky jakostní, účinná a bezpečná humánní léčiva.
SÚKL proto shromažďuje informace o nežádoucích účincích (NÚ) léků, povinnost hlásit závažné nebo neočekávané NÚ mají zdravotničtí pracovníci a "výrobci" léků, hlásit mohou i pacienti nebo jejich rodina (nahlásit nežádoucí účinek, nahlásit závadu v jakosti léku nebo nahlásit nelegální nabídku léčivého přípravku)
Určitý lék je možno najít v databázi léčiv, která uvádí všechny registrované léky:
- do horního řádku tabulky zadejte název léku (např. Panadol), získáte seznam všech léků s tímto názvem,
- nebo do řádku „Léčivé látky“ zadejte účinnou látku (jak je uvedena na balení léku nebo v záhlaví hesla ve slovníčku, např. paracetamol ), získáte seznam všech léků obsahující tuto nátku (např. tedy Ataralgin … Coldrex … Panadol … Paracetamol … Paralen a další)
- U jednotlivých léků je uvedena jejich dostupnost a zda jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.
- U jednotlivých přípravků je pak možno otevřít podrobné informace:
- Doprovodné texty: SmPC = podrobná informace pro zdravotníky a PIL = informace pro pacienty (oba texty jsou zpravidla v jednom dokumentu)
- Ceny a úhrady: např. úhrada pojišťovnou a maximální cena v lékárně; kdo a za jakých podmínek může lék předepsat (resp. vykazovat jeho použití pojišťovně) ap.
Na stránce je též
- seznam lékáren,
- informace o očkování, včetně doporučení při cestách do zahraničí,
- informace o lékových klinických studiích, které SÚKL povoluje a dohlíží na jejich průběh.
SÚKL spolupracuje s Evropskou lékovou agenturou (EMA), která má podobné úkoly a která rovněž hodnotí žádosti výrobců o registraci (povolení užívání) léku v Evropské unii.
Stenóza je patologické zúžení průsvitu dutého orgánu (cévy, dýchací trubice, trávicí trubice, apod.) procesem ve stěně (intramurální stenóza), např. aterosklerotickým plátem ve stěně cévy, nádorem apod. nebo útlakem zvenčí např. nádorem (extramurální stenóza = mimo stěnu, latinsky murus = stěna, hradba).
Dilatace je naopak rozšíření průsvitu dutého orgánu. Dilatace může být způsobena zeslabením nebo ochabnutím stěny orgánu nebo tlakem obsahu patologicky hromaděného nad překážkou, např. stenózou (= suprastenotická dilatace) nebo nad "kaménkem" (dilatace žlučovodu, močovodu)
Stent je pomůcka, která se zavádí do dutých orgánů za účelem zachování (nebo obnovení) jejich průsvitu, například do srdečních tepen zúžených aterosklerózou, do jícnu, průdušnice, žlučovodu či močovodu při jejich postižení nádorem, tlakem zvenčí apod.
Pig tail stent se užívá k zajištění odtoku moči z ledviny do močového měchýře, název vychází z typického zakroucení konců, které zajišťuje stálou polohu stentu.
Sternotomie je "rozříznutí" hrudní kosti (latinsky sternum = hrudní kost, tome = řez), tedy chirurgický zákrok, který se provádí k zajištění přístupu do mezihrudí (střední části hrudníku mezi plícemi), např. při větší operaci srdce
Steroidní receptory zprostředkují účinek steroidních hormonů na buňky tkání, které jsou na tyto hormony citlivé. Jedná se o buňky mléčné žlázy, děložní sliznice a prostaty ovlivňované pohlavními steroidními hormony vznikajícími ve vaječnících (estrogen, progesteron) nebo ve varlatech (androgeny), v menší míře tyto hormony vznikají i v jiných tkáních. Pro každý hormon existují specifické receptory (estrogenní receptory – ER, progesteronové receptory – PR/PgR a androgenní receptory – AR).
V buňkách karcinomu prsu, karcinomu dělohy nebo karcinomu prostaty mohou být tyto receptory zachovány. Růst těchto buněk je nadále na hormonech závislý a je u nich možná (anti)hormonální léčba: antihormony (antiestrogeny/antiandrogeny), inhibitory aromatázy nebo léčba ablační. Pokud nejsou hormonální receptory v nádoru přítomny, hormonální léčba není indikována.
V karcinomu prsu se standardně stanovují metodou zvanou imunohistochemie (IHC), přítomnost estrogenních a/nebo progesterenových receptorů se označuje jako hormonální pozitivita (HR+ nebo ER+/PR+).
Stopové prvky jsou v lidském organismu obsaženy jen v malých (stopových) množstvích, ve stopových množstvích jsou přijímány v potravě, ale jsou nezbytné pro jeho správnou funkci.
Jejich nedostatek nebo nadbytek vede k závažným poruchám. Jsou součástí některých důležitých enzymů, účastní se přenosu kyslíku, jsou důležité pro tvorbu hormonu apod.
Patří k nim např. jod, fluor, zinek, mangan, měď, selen, chrom, molybden aj.
Stroma je podpůrná tkáň ("kostra") orgánu (ale i nádoru), je tvořena buňkami mezenchymálního původu, především vazivem, ve stromatu jsou cévy, nervy apod.
Dvojitě zaslepená (anglicky double blinded) srovnávací klinická studie je studie, ve které jsou hodnocené léky upraveny tak, že ani lékař ani pacient (proto "dvojitě") nevědí, jaká léčba byla pacientovi určena. Specifickým typem dvojitě zaslepené studie je "double dummy" (anglicky dummy = atrapa). V této studii se porovnávají léky s různým způsobem podání, např. tabletky versus injekce. Aby bylo možné zaslepení, podává se v každém rameni (skupině) příslušný lék plus "atrapa" léku (placebo) odpovídající léku ve druhém rameni.
Důvodem zaslepení je zajištění maximální objektivity studie při minimálním ovlivnění subjektivním hodnocením lékaře nebo pacienta. Způsob léčby neznají ani osoby, které provádějí statistické hodnocení výsledků.
Zařazení pacienta do příslušného ramene je známo pouze nezávislým osobám, které se nijak nepodílejí na hodnocení. K celkovému "odslepení" dochází po zpracování dat, v průběhu studie může být "odslepena" léčba jednotlivého pacient, pokud to vyžaduje jeho zdravotní stav a/nebo rozhodnutí o další léčbě.
Pokud není zaslepení možné nebo potřebné, tedy v případě, že typ léčby je znám, jedná se o studii otevřenou (open label), nezaslepenou
