Estrogeny jsou ženské pohlavní hormony, vznikají především ve vaječnících, ale i v nadledvinkách nebo v tukové tkáni. V organismu působí jako řídící signály. V buňkách cílové tkáně (prs, děložní sliznice) jsou přítomny zvláštní molekuly, zvané (estrogenní) receptory. Pokud estrogen pronikne do takové buňky, vytvoří spolu s receptorem aktivní komplex - buňka přijme signál a reaguje na něj dle svého programu (například růstem).
Pokud jsou v buňkách karcinomu prsu přítomny estrogenní a/nebo progesteronové receptory, je takový karcinom estrogeny stimulován k růstu a je označován jako HR+ (hormonální receptory pozitivní). Léčba těchto nádorů spočívá v zabránění vlivu estrogenů na nádor.
Antiestrogeny jsou látky, které mají schopnost se navázat na androgenní receptor a brání tak aby se na receptor navázal androgenu ve vazbě na receptor a tím stimulaci buňky. Uplatňují se v léčbě HR+ karcinomu prsu. Další možností je hormonální léčba ablační nebo léčba inhibitory aromatázy
V léčbě se užívají tyto antiestrogeny: fulvestrant, tamoxifen
Etická komise (EK) je orgán hodnotící etickou stránku klinických studií nebo jiné činnosti ve zdravotnictví. Hodnocen je protokol studie, vhodnost zvolené léčby pro dané onemocnění, přiměřenost protokolem požadovaných procedur a přiměřenost případných rizik, úplnost a přiměřenost písemné informace pro pacienta.
Bez souhlasu etické komise nelze studii zahájit.
Etická komise rovněž průběžně dostává informace o bezpečnosti testovaného léku – v případě, že by se rizika pro nemocné neúměrně zvýšila, může nařídit ukončení studie.
Etická komise hodnotí rovněž, zda daný lékař nebo oddělení jsou schopni studii bezpečně provést.
Složení a činnost etických komisí jsou dány zákonem, jsou v nich zastoupeni i nezdravotníci a lidé, kteří nemají žádný vztah k příslušnému zdravotnickému zařízení.
Pokud studie má být provedena ve více centrech (multicentrická studie) je protokol hodnocen Etickou komisí pro multicentrické studie ("multicentrická" etická komise, MEK) a lokální Etické komise v jednotlivých zdravotnických zařízeních hodnotí schopnost zařízení studii provést.
Etiologie je nauka o příčinách nemocí / příčina nemoci, etiologický činitel je pak činitel vyvolávající nemoc (vir, bakterie, chemická látka, záření, genetická porucha apod.)
Etiopatogeneze popisuje vznik nemoci – její etiologii a mechanismy, které se na vzniku nemoci podílejí
Etmoidový = týkající se kosti čichové a dutin v této kosti (z latiny: ethmoides = čichový)
Protinádorový lék ze skupiny cytostatika rostlinného původu, deriváty podofylotoxinu
Bývá označován zkratkou VP-16
Mechanismus účinku léku
- Etoposid ovlivňuje funkci topoizomerázy II, což je enzym rozvolňující DNA a inhibuje syntézu DNA. To vede k rozštěpení jednoduchého a dvojitého řetězce DNA a k úmrtí buněk. Etoposid je derivátem alkaloidu (podofylotoxinu) rostliny Podophyllum peltatum.
Registrované indikace
- Karcinom žaludku
- Karcinom plic nemalobuněčný a malobuněčný (NSCLC, SCLC)
- Choriokarcinom
- Karcinom vaječníků a vejcovodů
- Nádory varlat
- Hodgkinův lymfom
- Nehodgkinský lymfom
- Akutní myeloblastická leukémie (AML)
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
- Nádory průdušek, plic, pohrudnice a brzlíku
- Nádory kosti
- Nádory vaječníků a vejcovodů
- Gestační trofoblastická nemoc
- Nádory varlat
- Nádory mozku
- Nádor bez určení lokalizace
- Nádory lymfatických tkání
- Neuroendokrinní nádory
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infúze 30 – 60 minut, nejčastěji denně 5 dní nebo ob den 3 dny každé 3 týdny
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Pokud se objeví nežádoucí účinky, jako je únava a ospalost, nesmí se řídit ani obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy - inhibitory mTOR
Mechanismus účinku léku
- Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a metastazování a blokuje apoptózu.
- mTOR je klíčová signální bílkovina, která kontroluje dělení a přežití buněk
- Everolimus blokuje aktivitu mTOR, blokuje tak růst nádoru a blokuje též tvorbu angiogenních faktorů v nádoru.
Registrované indikace
- Karcinom prsu
- pokročilý karcinom prsu u postmenopauzálních pacientek bez symptomatického postižení vnitřních orgánů HER2 negativní HR+ po selhání inhibitoru aromatázy - everolimus v kombinaci s exemestanem
- Karcinom ledviny
- pokročilý karcinom s progresi při/po léčbě antiangiogenními léky - everolimus v monoterapii
- Neuroendokrinní nádory (NET)
- neresekovatelný nebo metastazující, dobře diferencovaný NET gastrointestinálního traktu nebo plic po selhání předchozí léčby - everolimus v monoterapii
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Tablety užívané ústy jednou denně dlouhodobě,
- Užívá se vždy stejně s jídlem nebo bez jídla. Tablety nedrtit, nekousat.
- Během léčby everolinem se nemá pít grapefruitová šťáva (může snížit odbourávání léku a zvýšit tak riziko nežádoucích účinků) a užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (může snižovat účinnost léku)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Everolimus může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud se během léčby objeví únava, je nutno při řízení a obsluze strojů dbali zvýšené opatrnosti
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Ewingův sarkom je vzácný nádor v kostní dřeni (výjimečně i mimo kost), odlišný od osteosarkomu nebo hematologických nádorů v kostní dřeni. Je řazen k nádorům neuroektodermální tkáně.
Vyskytuje se zejména u dětí a mladších osob, často metastazuje. Léčba komplexní - radioterapie, chemoterapie a operace (je-li to možné), při postižení končetiny může být nutná amputace.
Protinádorový lék ze skupiny protinádorové hormony a příbuzné látky, inhibitory aromatázy (IA)
Mechanismus účinku léku
- Hormonální léčba karcinomu prsu je možná jen v případě, že v nádorových buňkách je prokázán estrogenní receptor (ER) a/nebo progesteronový receptor (PR, PgR). Růst takových buněk je závislý na estrogenních hormonech. Před přechodem jsou zdrojem estrogenů vaječníky. U žen po menopauze vznikají estrogeny v periferních tkáních.
- Exemestan je steroidní inhibitor aromatázy (IA), brání vzniku estrogenních hormonů mimo vaječníky. Tvorbě hormonů ve vaječníku nebrání, proto je použití je možné až v době, kdy nejsou funkční vaječníky, tedy po přirozené nebo uměle navozeném přechodu.
Registrované indikace
- Karcinom prsu
- časný invazivní karcinom s pozitivitou estrogenového receptoru žen v menopauze následně po dvou až třech letech adjuvantní léčby tamoxifenem - v pokračující adjuvantní léčbě exemestan v monoterapii
- pokročilý karcinom žen s přirozenou nebo uměle vyvolanou menopauzou s progresí po léčbě samotným antiestrogenem - letrozol v monoterapii
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy jednou denně dlouhodobě.
- Během léčby se nemají užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (může snížit účinnost léku)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Při podávání přípravku byla pozorována ospalost, somnolence, slabost, závratě. Pokud se tyto příznaky projeví, mohou zhoršit fyzické a/nebo psychické schopnosti řídit nebo obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Exenterace = "vyprázdnění", chirurgické odstranění obsahu anatomicky definované oblasti, např.:
- Exenterace axily (axilární lymfadenektomie) = chirurgické odstranění všech lymfatických uzlin z axily (podpažní jamky) při postižení metastázami karcinom prsu
- Exenterace pánve = chirurgické odstranění všech tkání z pánve (konečníku a močového měchýře, dělohy s vaječníky / prostaty a pánevních lymfatických uzlin). Provádí se výjimečně při pokročilém nádoru pánevních orgánů
Expanze = rozpínání, zvětšování objemu (nádoru, dutého orgánu)
Každá buňka obsahuje úplnou genetickou informaci pro tvorbu všech bílkovin (receptorů, enzymů apod.), avšak aktivní jsou jen ty geny, které konkrétní typ buňky potřebuje ke své stavbě a činnosti. O expresi genu / příslušné bílkoviny mluvíme v případě, kdy je daná bílkovina v buňce přítomna (exprimována).
V nádorové buňce mohou být exprimovány bílkoviny, které ve výchozí tkáni přítomny nejsou, nebo je množství (exprese) bílkoviny výrazně vyšší než v normální tkáni = overexprese.
Exprese / overexprese jednotlivých bílkovin v nádorových buňkách se hodnotí v histologickém preparátu pomocí specifických protilátek metodou imunohistochemie (IHC)
Standardně se vyšetřuje u karcinomu prsu exprese hormonálních receptorů a řady dalších biomarkerů, např. HER2, PD-1L atd. Pozitivita je podmínkou pro užití specifické léčby. U lymfomů a leukémií se vyšetřuje exprese CD antigenů, kterými se identifikují jednotlivé typy krevních buněk.
Vyšetřuje se exprese řady dalších bílkovin / antigenů, jejichž (ne)přítomnost pomáhá blíže specifikovat buněčný typ nádoru.
Lék ze skupiny antihistaminika – antagonisté H2 receptorů
Mechanismus účinku léku
- Famotidin blokuje H2-receptory v buňkách žaludeční sliznice, čímž inhibuje sekreci žaludeční kyseliny.
Použití léku u onkologických pacientů
- Premedikace při léčbě některými cytostatiky
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy
- Nitrožilní injekce
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Někteří pacienti mohou zaznamenat nežádoucí účinky jako závrať a bolest hlavy, pak by neměli neobsluhovat stroje a t činnosti vyžadující vysokou míru pozornosti
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Pokud lék uspěje v preklinickém hodnocení (na tkáňových kulturách, u zvířat), postupuje do klinického hodnocení u lidí. Klinické hodnocení má 4 na sebe navazující fáze
- fáze I: Ve fázi I se hodnotí bezpečnost nového léku, který je poprvé podáván člověku (nebo bezpečnost nové kombinace již používaných léků). Lék se podává zdravým dobrovolníkům nebo (v případě protinádorových léků) několika málo nemocným (pro něž není k dispozici účinná léčba). Prvé skupině (zpravidla 3 osob) se podává nejnižší dávka (nižší než dávka plánovaná pro běžné použití), dalším skupinám vždy postupně vyšší dávka, a to do dosažení plánované dávky nebo do projevů nežádoucích účinků, které se označují jako dávku limitující toxicita (DLT) a které neumožnují tuto (nebo vyšší dávku) používat. Hodnocení fáze I zpravidla probíhá v jediném centru.
- fáze II: V této fázi se hodnotí účinnost nového léku nebo kombinace léků. Lék se podává několika desítkám až stovkám pacientů, v některých případech je část nemocných léčena standardní léčbou (srovnávací studie). Počet léčených nemocných je však zpravidla příliš nízký na to, aby bylo možno jasně prokázat výhody zkoušeného léku. Výsledky jsou východiskem pro plánování studie fáze III. Studie zpravidla probíhají ve více centrech (multicentrická studie) a mnohdy i ve více státech (mezinárodní studie)
- fáze III: Je nejdůležitější součástí klinického hodnocení, na základě výsledku se rozhoduje o registraci léku (povolení k běžnému užívání). Vždy jde o srovnávací studii, zpravidla dvojitě zaslepenou. Cílem je prokázat, že testovaný lék nebo kombinace léků je účinnější než standardní léčba, popřípadě, že je nejméně stejně účinná, pokud má jiné výhody (např. podání je jednodušší – tablety oproti injekcím, méně nežádoucích účinků, nižší náklady). Do studie bývají zařazeny stovky až tisíce pacientů (počet pacientů je předem určen statistikem podle očekávaných výsledků). Téměř vždy jde o multicentrické mezinárodní studie.
- fáze IV: Není již pravidelnou částí klinického hodnocení. Provádí se po registraci léku a jejím cílem je získat další informace o účinnosti a výskytu nežádoucích účinků. Regulatorní orgány, které rozhodují o registraci léku, u protinádorových léků tato data vyžadují zpravidla vždy.
