Při histologickém vyšetření nádoru se kromě jiných charakteristik určuje histopatologický stupeň (grade), který charakterizuje míru buněčných změn a schopnosti nádoru vytvářet struktury podobné strukturám výchozí tkáně (diferenciace), popř. produkovat látky, které výchozí tkáně produkují.
Zpravidla se užívají čtyři stupně [stupeň (grade) 1-4 odpovídá slovnímu vyjádření dobře diferencovaný / středně diferencovaný / špatně diferencovaný / nediferencovaný nebo anaplastický]. V dokumentaci bývá histopatologický stupeň někdy označen zkratkou G [G1, G2 …].
Stupeň zpravidla odráží chování nádorů od nejméně po nejvíce agresivní a jejich případnou odpověď na léčbu.
Pro zjednodušení se někdy nádory dělí na nádory nízkého stupně - low-grade, které zpravidla rostou pomaleji, méně metastazují apod., a nádory vysokého stupně - high-grade.
Protilátka HMB45 je monoklonální protilátka, s jejíž pomocí patolog prokazuje, že se jedná o nádor z pigmentových buněk, např. melanom.
Hodgkinův lymfom (maligní lymfogranulom) je zhoubné onemocnění lymfatické tkáně, které je charakterizováno nebolestivým zduřením lymfatických tkání a sleziny. Vyskytuje se nejčastěji u mladých osob mezi 15 a 35 lety. Příznaky tvoří teploty, ztráta hmotnosti, úbytek červených krvinek, noční pocení a zvětšení uzlin.
Léčí se chemoterapií a radioterapií, asi 3/4 pacientů se daří vyléčit.
Více v článcích Hodgkinské lymfomy u dospělých a Hodgkinův lymfom u dětí a dospívajících
Nádory, které vycházejí z orgánů, které jsou závislé na hormonálních podnětech (mléčná žláza, prostata, děložní sliznice) si tuto závislost mohou zachovat (nádory hormonálně dependentní / závislé), pak je u nich možná hormonální léčba.
Závislost na hormonech je dána přítomností hormonálních (steroidních) receptorů uvnitř nádorové buňky. Hormonální léčba má méně nežádoucích účinků než chemoterapie a je proto lépe snášena. Hormonální léčba se podává dlouhodobě, v adjuvantní léčbě několik let, při léčbě pokročilého/metastatického onemocnění po celou dobu účinnosti. Užívá se zpravidla samostatně nebo sekvenčně po chemoterapii. Dle mechanismu účinku se dělí na:
- léčba ablační: brání vzniku hormonu ve varlatech nebo vaječnících léky ze skupin y LHRH analoga, možné je též chirurgické odstranění varlat / vaječníků.
- léčba antihormonální (antiandrogeny, antiestrogeny) : brání vazbě hormonů na receptory v buňkách
- léčba inhibitory aromatázy: brání vzniku estrogenů mimo vaječníky
Pokud receptory v nádoru nejsou (nádory hormonálně independentní / nezávislé), není hormonální léčba účinná.
Hormony (kortikosteroidy) se používají též jako součást některých režimů chemoterapie, v premedikaci nebo jako podpůrná léčba.
Růst některých (hormonálně závislých) karcinomů prsu a karcinomů prostaty je podporován pohlavními hormony (estrogeny/androgeny), které se tvoří ve vaječnících nebo ve varlatech.
Prvním krokem ablační hormonální léčby je zastavení tvorby hormonů v těchto orgánech, což je možné chirurgickým odstraněním vaječníků (ovarektomie)/varlat (orchiektomie) nebo nověji pomocí léků.
Činnost vaječníků/varlat je řízena z hypothalamu (část mozku) prostřednictvím specifických hormonů – gonadotropinů (GnRH, LHRH), které řídí tvorbu dalších hormonu (FSH, LH) v podvěsku mozkovém (hypofýze). Tyto hypofyzární hormony pak řídí tvorbu hormonů ve vaječnících a varlatech.
LHRH analoga jsou látky podobné molekule LHRH, jejich vysoká hladina v organismu zpětnou vazbou blokuje tvorbu vlastního LHRH, tím tvorbu FSH a LH v hypofýze a následně je blokována tvorba hormonů ve vaječnících/varlatech (po zahájení léčby může na několik dní dojít nejprve ke zvýšené tvorbě hormonů)
LHRH antagonisté blokují receptory na hypofýze, tyto receptory tak nemohou být aktivovány hypothalamickým LHRH, je blokována tvorba FSH a LH a následně i hormonů e vaječnících/varlatech
Možná je přímá blokáda enzymu, který je odpovědný za syntézu androgenu z jiných molekul ve varlatech a jiných tkáních.
V léčbě se uplatňují abirateron, degarelix, goserelin, leuprorelin, relugolix, triptorelin.
Syntézu estrogenů v nadledvinkách a periferních tkáních blokují inhibitory aromatázy (IA)
V dřívějších dobách se používalo i chirurgické odstranění hypofýzy nebo nadledvinek, popřípadě se vaječníky/varlata ozářily, a tak byla potlačena jejich funkce.
Hormony jsou produkty endokrinních žláz nebo buněk difuzního neuroendokrinního systému vylučované přímo do krevního oběhu. Mají specifický účinek na určité buňky, které mají receptory pro příslušný hormon.
Některé hormony se uplatňují v hormonální léčbě
Howell-Jollyho tělíska v erytrocytech (červených krvinkách) jsou bazofilní granula, fragmenty chromozomů (normální zralý erytrocyt nemá buněčné jádro s chromozomy). Objevují se v nezralých erytrocytech např. při anémii nebo po odnětí sleziny.
Lék ze skupiny kortikosteroidy pro systémovou aplikaci, glukokortikoidy
Mechanismus účinku léku
- Hydrokortison je přirozený hormon kůry nadledvin. Má nejen glukokortikoidní ale i minerálkortikoidní účinky. Hydrokortison má protizánětlivé, antialergické a antiproliferativní účinky. Vedle zvýšení metabolismu uhlovodanů, má proteolytické a nespecificky antitoxické (membrány stabilizující) účinky a stimuluje mikrocirkulaci.
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba kožních změn při léčbě inhibitory EGFR
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
- Nádory lymfatických tkání (součást kombinačních režimů)
Způsob užívání léku
- Mast pro lokální použití
- Tablety užívané ústy
- Pomalá nitrožilní injekce / infúze nitrosvalová injekce
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Hydrokortison nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Lék ze skupiny opioidní analgetika (anodyna)
Mechanismus účinku léku
- Hydromorfon je opiátový agonista (souhlasně působící) bez antagonistické aktivity. Hydromorfon a příbuzné opiáty mají největší účinek na centrální nervový systém a střevní trakt. Účinky jsou zejména analgetické, anxiolytické, antitusické a sedativní. Dále se může vyskytnout ospalost, změny nálady, respirační deprese, snížení střevní motility, nevolnost, zvracení a změny v endokrinním a autonomním nervovém systému.
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba silné bolesti
- Paliativní léčba nezvladatelné dušnosti
Způsob užívání léku
- Tobolky s prodlouženým uvolňováním užívané ústy nejméně každých 12 hodin. Tobolky je nutno polknout celé.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Hydromorfon může ovlivnit schopnost řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Toto je zejména pravděpodobné na začátku léčby hydromorfonem, při zvýšení dávky nebo změně léku, nebo pokud je hydromorfon kombinován s dalšími látkami ovlivňujícími CNS. Pacienti stabilizovaní na určité dávce, nemusí být již nadále omezováni. Pacienti by se proto měli poradit se svým lékařem, zda řízení či obsluhu strojů povolí
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Protinádorový lék ze skupiny cytostatika
Další názvy: hydroxyurea, hydroxymočovina
Mechanismus účinku léku
- Není znám přesný mechanismus, kterým hydroxykarbamid vyvolává svůj antineoplastický účinek. Pravděpodobně inhibuje enzym (ribonukleotidreduktázu) nutný pro syntézu DNA
Registrované indikace
- Karcinom děložního čípku souběžně s radioterapií
- Chronická myeloidní leukémie (CML)
- Prevence komplikací srpkovité anémie
Způsob užívání léku
- Tobolky podávané ústy jednou denně nebo ob den
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Lék může způsobovat ospalost, při užívání může dojít k narušení pozornosti.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Hypertermická léčba využívá skutečnost, že teplota kolem 41 – 45 °C poškozuje buňky, zpomaluje jejich dělení nebo je zahubí.
K lokálnímu zahřátí jednotlivých ložisek lze použít řadu metod, např. mikrovlnné záření, elektrický proud o vysoké frekvenci (radiofrekvenční ablace), ultrazvuk, laser, teplé předměty.
Specifickou metodou je izolovaná hypertermická perfúze horní nebo dolní končetiny, při které je končetina napojena na mimotělní oběh a je podán zahřátý roztok cytostatika. Používá se při léčbě sarkomů nebo melanomu omezených na končetinu.
U některých nádorů postihujících pobřišnici (mezoteliom, pseudomyxom) se může v průběhu operace (po odstranění maxima nádorových ložisek) podat zahřátý roztok cytostatika (hypertermická intraperitoneální chemoterapie – HIPEC).
Hypertrofie je zvětšení tkáně /orgánu při zvětšení jednotlivých buněk v orgánech, jejichž buňky se nedělí - jejich počet se nemění. Vzniká při dlouhodobé zátěži, například ve svalech (hypertrofie srdečního svalu).
Hyperplazie je zvětšení dané zvýšením počtu buněk, např. hyperplazie prostaty.
