Histony jsou bílkoviny, které obklopují jednotlivé části DNA, váží se na ně, tím je chrání a současně znemožňují transkripci genů (kopírování do RNA s následnou syntézou příslušné bílkoviny). Acetilací (připojením acetylové skupiny) se vazba na DNA uvolní, transkripce je umožněna. Deacetylace je opačný proces. Je to jeden z mechanismů, kterým je regulována aktivita genů, důležitý je i při opravách poškozené DNA a při dělení buňky. ¨
Histondeacetyláza (HDAC) je enzym katalyzující deacetylaci, pokud je blokována inhibitorem jsou histony nadměrně acetylovány, výsledkem je zastavení buněčného cyklu a/nebo apoptóza.
K léčbě se používá inhibitor panobinostat.
Signální dráha hedgehog se významně podílí na embryonální diferenciaci řady tkání, mutace nebo ovlivnění chemickými látkami jsou příčinou některých závažných vrozených vad. Hedgehog řídí rovněž aktivaci kmenových buněk řady tkání, nadměrná aktivace kmenových buněk může souviset se vznikem řady nádorů.
Jedna z bílkovin signální dráhy má označení smoothened (SMO), na ni jsou cíleny léky ze skupiny inhibitory hedgehog: glasdegib, sonidegib a vismodegib.
Hematoencefalická bariéra je bariera mezí krví (latinsky haema = krev) a mozkovou tkání (latinsky encephalos = mozek).
Zvláštní stavbou cév v mozku organismus brání mozek před nežádoucím účinkem některých látek. Hematoencefalickou pronikají látky rozpustné v tucích (alkohol, nikotin) a látky cíleně přenášené transportními mechanismy. Ostatní látky včetně některých léků barierou nepronikají.
Pro léčbu nádorů mozku nebo metastáz do mozku je proto nutné zvolit lék, který je schopen průniku přes hematoencefalickou barierou.
K hematologickým nádorům patří nádory vycházející z buněk kostní dřeně nebo lymfatických orgánů.
- leukémie (nesprávně rakovina krve) jsou skupina zhoubných nádorových onemocnění leukocytů (bílých krvinek), nádorové buňky se vyskytují v kostní dřeni, kde "utlačují" krvetvorné buňky a znesnadňují tak obnovu bílých i erytrocytů (červených krvinek) a trombocytů (krevních destiček), v periferní krvi a mohou infiltrovat i některé orgány a tkáně.
- mnohočetný myelom (plazmocytom) je onemocnění vycházející z buněk nazývaných plazmocyty. Plazmocytom postihuje nejčastěji kostní dřeň, v postižené kosti dochází ke vzniku osteolytických ložisek (rozpouštění kosti), která bývají provázena bolestí kosti, která se může snadno zlomit (patologická fraktura). Postižení kostní dřeně bývá provázeno poruchou krvetvorby. Nádor může postihovat i orgány mimo kost (extramedulární plazmocytom).
- lymfomy jsou nádory tvořené různými typy lymfocytů. Lymfomy postihují místa běžného výskytu zdravých lymfocytů, tedy lymfatické (mízní) uzliny a také kostní dřeň. Lymfomy patří k nádorům, které jsou zpravidla velmi dobře léčitelné a mnohdy i vyléčitelné. Dělí se na dva základní typy
Hematologie je obor medicíny zabývající se diagnostikou a léčbou onemocnění krve (řecky aima = krev), krvetvorných orgánů (kostní dřeně) a lymfatického systému, např. leukémií, lymfomů, mnohočetného myelomu, ale též nezhoubných onemocnění krve.
Hematolog je lékař v oboru hematologie
Hematurie je přítomnost červených krvinek (krve) v moči. Mikroskopická hematurie je zjistitelná jen laboratorním vyšetřením, při makroskopické hematurii je přítomnost krve patrná pouhým okem.
Hemoglobin (hgb) je červené krevní barvivo obsažené v erytrocytech (červených krvinkách). Jeho úkolem je přenášet kyslík z plic. Stanovení koncentrace hemoglobinu (při hodnocení krevního obrazu) přesněji odráží schopnost krve přenášet kyslík. Pokles koncentrace hemoglobinu nejčastěji souvisí s poklesem počtu červených krvinek, může však být způsoben i poruchou tvorby hemoglobinu například při nedostatku železa v organizmu (to může být způsobeno krvácením nebo špatným vstřebáváním železa z potravy)
Hemoragie = krvácení, hemoragický = krvácivý
Cystitida = zánět močového měchýře
Hemoragická cystitida je krvácivý zánět močového měchýře. Může k němu docházet při vylučování aktivních látek ledvinami a jejich hromadění v močovém měchýři. Týká se to např. i cytostatik cyklofosfamidu (ve vysoké dávce) nebo ifosfamidu. K ochraně močového měchýře se souběžně podává protektivní přípravek mesna.
Lék ze skupiny antikoagulancia (brání srážení krve), antitrombotika
Mechanismus účinku léku
- Heparin, přirozená látka snižující krevní srážlivost. Biologická aktivita heparinu je podmíněna přítomností plazmatického antitrombinu III. Ten inhibuje proteolytické působení aktivovaných faktorů srážení, především trombinu a aktivovaného faktoru Xa, tím, že s nimi tvoří stabilní ekvimolární komplexy. Heparin jejich tvorbu asi 1 000krát urychluje. Působením heparinu dochází k blokádě více stupňů koagulačního procesu a zabránění přeměny fibrinogenu na fibrin. Heparin rovněž ovlivňuje funkci krevních destiček a působí antilipemicky - urychluje vyčeřování postprandiální (po jídle) lipémie (hladina tuků v krvi) uvolňováním lipoproteinové lipázy ze tkání.
Použití léku u onkologických pacientů
- Prevence hluboké žilní trombózy pacientů s některými nádory s vysokým rizikem vzniku trombózy, při chirurgickém výkonu a u pacientů upoutaných na lůžko
- Léčba tromboembolických příhod
Způsob užívání léku
- Podkožní nebo nitrožilní injekce/infúze dvakrát až třikrát denně
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Pozornost není ovlivněna
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
HER2 (humánní epidermální receptor 2, HER2/neu, cErbb2) je transmembránový receptor ze skupiny HER, do které dále patří HER1/EGFR, HER3 a HER4. Pokud tyto receptory přijmou vnější signál, vytvoří páry (diméry), což umožní přenos signálu dále do buňky.
HER2-pozitivita: Asi u 15 % karcinomů prsu nebo karcinomů žaludku je na povrchu nádorových buněk mnohonásobně větší počet receptorů HER2 než na normálních buňkách, to se nazývá nadměrná exprese - overexprese. Může tak vnikat velké množství dimérů HER2-HER2 nebo HER2-jiný HER. Taková buňka tak přijímá velké množství prorůstových signálů.
Anti-HER2 léky ze skupiny monoklonální protilátky (pertuzumab, trastuzumab, zanidatamab), konjugáty protilátka-cytostatikum (trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin) nebo ze skupiny inhibitory kináz (lapatinib, neratinib, tukatinib) blokují růstové signály, bez nich buňka přestává růst a hyne.
HER2 je jedním z biomarkerů, vyšetřuje se standardně ve všech karcinomech prsu a v některých karcinomech žaludku. Exprese HER2 se hodnotí metodou imunohistochemie (IHC), stav HER2 je možno hodnotit též vyšetřením počtu genů pro této receptor metodou in situ hybridizace (ISH).
Hilus je místo, kterým do orgánu (plíce, játra, ledviny) vstupují cévy a další útvary (průdušky, žlučovody, močovody, apod.).
Histamin je hormon produkovaný některými typy bílých krvinek (mastocyty, bazofilní granulocyty) a nervovými buňkami v řadě tkání, zejména v kůži, plicích, střevech nebo v mozku. Z buněk se uvolňuje v rámci reakce na cizorodý antigen. Na tkáně působí prostřednictvím receptorů (označovaných H1, H2, H3, H4) na cílových buňkách. Při alergické reakci působí rozsáhlejší změny od kopřivky a po anafylaktický šok spojený s poklesem krevního tlaku a otoky, zúžením průdušek a obtížným dýcháním. V žaludku zvyšuje produkci kyseliny.
Antihistaminika jsou léky blokující účinek histaminu na histaminové receptory (antagonisté receptorů). Léky blokující H1 (např. bilastin, bisulepin, cetirizin, cyproheptadin, desloratadin, dimetinden, fexofenadin, ketotifen, levocetirizin, loratadin, promethazin, rupatadin, thietylperazin, levocetirizin) se používají při alergiích, léky blokující H2 (např. ranitidin, famotidin) vedou ke snížení produkce kyseliny v žaludku.
Některé z uvedených léků se používají v premedikaci při protinádorové léčbě
Protinádorový lék ze skupiny imunostimulancia
Mechanismus účinku léku
- Histamin-dihydrochlorid se užívá v kombinaci s interleukinem 2, léčba indukuje zničení reziduálních nádorových buněk buňkami imunitního systému
Registrované indikace
Způsob užívání léku
- Podkožní injekce pomalu podávaná (5 – 15 minut) denně 3 týdny, pak přestávka 3 týdny nebo 6 týdnů
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Podání přípravku může způsobit hypotenzi, a tím točení hlavy, závratě a rozmazané vidění. Pacienti by neměli řídit ani obsluhovat přístroje nebo stroje nejméně 1 hodinu po podání injekce přípravku
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Histiocyty jsou makrofágy - bílé krvinky schopné pohlcovat cizorodý nebo odpadní materiál.
Histiocytózy jsou skupina vzácných onemocnění se širokou škálou biologického chování od zcela benigního až po maligní. Mohou postihovat lymfatické (mízní) uzliny, kosti, kůži, ale i orgány (játra). Vyskytuji se u dětí a mladistvých.
Ke konečnému stanovení diagnózy nádorového onemocnění (a některých jiných nemocí) je vždy nutné mikroskopické vyšetření vzorku tkáně, který byl získán při biopsii nebo v průběhu operace. Vyšetřit je možné i vzorky tkáně získané při pitvě.
Dle typu vzorku se provádí vyšetření histologické nebo vyšetření cytologické.
Histologické (histopatologické) vyšetření: vyšetřován je celistvý vzorek tkáně, takže je možné vyšetřit i vztah patologického ložiska k okolním tkáním. Před vyšetřením je nutno vzorek upravit tak, aby bylo z něj možno pořídit velice tenké plátky, které se následně vloží na sklíčko a obarví. Takto připravený vzorek je vyšetřen pod mikroskopem a ve většině případů lze určit, zda se jedná nádor, a o jaký typ jde, nebo určit stupeň diferenciace. Toto základní vyšetření trvá několik dní.
Dle typu nádoru se doplňují další vyšetření, která hodnotí přítomnost specifických bílkovin (například biomarkerů) a dalších látek, nebo přítomnost mutací specifických genů. Tato vyšetření umožní dále upřesnit typ nádoru, což je důležité při rozhodování o léčebném postupu. V některých případech je nutno vzorek odeslat k dalšímu vyšetření do specializované laboratoře. Kompletní výsledek může být znám i po několika týdnech.
