K nádorům krevních cév patří mimo jiné:
- Hemangiom je nezhoubný, zpravidla drobný nádorek z krevních cév, ve vyšším věku se najde na kůži téměř každého člověka.
- Hemangioendoteliom je nádor vycházející s endotelií - výstelky cévní stěny, má vřetenobuněčnou variantu, která je nezhoubná, epiteloidní forma může metastazovat nebo nádor může vznikat současně na různých místech.
- Hemangiopericytom je vzácně se vyskytující nádor vycházející v pericytů, podpůrných buněk, které jsou součástí cévní stěny. Řadí se do skupiny sarkomů měkkých tkání. Léčba je především chirurgická, může metastazovat.
- Hemangiosarkom vzácně se vyskytující sarkom.
Kůži mohou postihnout různé nádory, např.:
- Bazaliom (bazocelulární karcinom) je řazen mezi zhoubné nádory, roste však zpravidla velice pomalu a nezakládá metastázy (vzácně metastazovat může). Nejčastěji roste ve formě nehojícího se vřídku nebo uzlíku, který se dlouhou dobu nemusí výrazně měnit. Léčba je chirurgická nebo zmrazení (tekutým dusíkem). Někdy se může rychle šířit a destruovat kůži a podkoží ve značném rozsahu (například celý ušní boltec), pak je možná léčba radioterapií nebo cíleným lékem. Bazaliom se vyskytuje se nejčastěji na kůži vystavené vlivům počasí (obličej, krk apod.). Při dědičném onemocnění Gorlin-Goltzově syndromu, který se vyznačuje celou řadou jiných anomálií, mívají pacienti desítky až stovky bazaliomů. Latinská diagnóza: carcinoma basocellulare (cutis), basalioma (cutis)
- Spinaliom (spinocelulární, dlaždicobuněčný, skvamocelulární) karcinom je podobný, roste však agresivněji a častěji metastazuje, je proto nutné včasné odstranění. Povrchové buňky kůže produkují rohovinu (keratin), podobně i spinaliom může být rohovějící (keratinizující) nebo nerohovějící (nekeratinizující). Latinská diagnóza: carcinoma spinocellulare (cutis), spinalioma (cutis)
Verukózní karcinom (Carcinoma verrucosum) je vysoce diferenciovaná pomalu rostoucí varianta s bradavičnatým povrchem (latinsky verruca = bradavice, návrší, vyvýšenina). - Merkelův karcinom (karcinom z Merkelových buněk, trabekulární karcinom) je vzácné vysoce agresivní nádorové onemocnění hmatových buněk kůže vyskytující se především na slunci exponovaných místech u starších mužů, bělochů. Asi v 80 % případů je v buňkách nádoru virus (MCV). Tento nádor se řadí k neuroendokrinním nádorům.
- Bowenova dermatóza (Bowenova nemoc, morbus Bowen) je nádor postihující jen povrchovou vrstvu kůže (karcinom in situ). Projevuje se jako zarudlá nebo červenohnědá ploška, často mokvající. Buňky mají charakter dlaždicového karcinomu, pokud není odstraněn, může se vyvinout ve spinaliom.
- Mycosis fungoides je málo zhoubný a vzácný lymfom pocházející z T-lymfocytů přítomných v kůži. Dlouho před vznikem typického kožního nálezu se může vyskytovat svědění a přechodné různorodé neurčité kožní příznaky napodobující jiná kožní onemocnění. Po mnoha letech pouze kožního postižení může nádor postoupit do spádových lymfatických uzlin a následně i do vnitřních orgánů a dalších lymfatických uzlin.
- Melanom – viz samostatné heslo
Značky: C44 (Jiný zhoubný novotvar kůže), D04 (Carcinoma in situ kůže),C84.0 (Mycosis fungoides)
Více o kožních nádorech v článku Maligní melanom a ostatní nádory kůže
V ledvinách se mohou vyskytnout různé nádory, např.:
- adenokarcinom ledviny, někdy označovaný jako Grawitzův nádor, je ročně diagnostikován asi u 3 000 pacientů. Podle buněčného typu se dělí na:
- světlebuněčný karcinom (asi ¾ karcinomů)
- papilární karcinom
- chromofobní karcinom
- a další vzácné formy, např. karcinom ze sběrných kanálků
Léčba je především chirurgická, vyjmutí celé ledviny (nefrektomie), u menších a vhodně umístěných nádorů lze provést resekci části ledviny. V léčbě pokročilých nádorů se uplatňuje cílená (biologická) léčba, zejména antiangiogenní léčba.
- v ledvinné pánvičce může vznikat uroteliální karcinom
- nefroblastom (Wilmsův nádor) vzniká z embryonálních nefrogenních buněk, jsou v něm zastoupeny různé typy tkáně. Postihuje děti nejčastěji v předškolním věku. Většinu malých pacientů se daří vyléčit.
Značky C64 (Zhoubný novotvar ledviny mimo pánvičku), C65 (Zhoubný novotvar ledvinné pánvičky)
Více v článku O nádorech ledvin
Neuroektoderm je embryonální tkáň, ze které vzniká nervová tkáň a některé další speciální buněčné typy.
- V mozku jsou kromě vlastních nervových buněk též buňky podpůrných tkání, obecně nazývané (neuro)glie, nádory z nich vzniklé jsou gliomy, dle konkrétního typu buňky se nazývají astrocytom, oligodendrogliom, ependymom, spongioblastom.
Dle biologického chování se gliomy dělí na gliomy s nízkým stupněm malignity (low-grade, stupeň I - II) a gliomy s vysokým stupněm malignity (high grade, stupeň III - IV), k nimž se řadí i zhoubný multiformní glioblastom (glioblastoma multiforme – GBM). - Primitivní neuroektodermální tumor (PNET), k němuž bývá řazen i Ewingův sarkom v kosti.
- Meduloblastom se vyskytuje se především v oblasti mozečku, v zadní jámě lební, a to především v dětském věku. Léčba je komplexní, při včas zjištěním nádoru je pravděpodobnost vyléčení vysoká.
- Mozek a míchu obalují pleny (meningy), v nich vznikají meningiomy, vzácně meningiosarkomy.
- Z obalů nervů vznikají neurinomy (schwannomy), neurofibromy a neuroblastomy.
-
Z gangliových buněk vznikají gangliomy, paragangliomy, nádor dřeně nadledvin (feochromocytom), v sítnici oka (retina) může vzniknout retinoblastom.
- Neuroektodermálního původy jsou i pigmentové buňky – melanocyty a z nich vzniklý nádor - melanom
Značky: C70 (Zhoubný novotvar mozkomíšních plen), C71 (Zhoubný novotvar mozku), C72 (Zhoubný novotvar míchy‚ mozkových nervů a jiných částí centrální nervové soustavy, C47 (Zhoubný novotvar periferních nervů a autonomní nervové soustavy), C69.2 (Zhoubný novotvar oka - Sítnice – retina), D32 (Nezhoubný novotvar mozkomíšních plen), D33 (Nezhoubný novotvar mozku a jiných částí centrální nervové soustavy)
Více v článku O nádorech mozku a míchy
V nezhoubném nádoru nádorové buňky zpravidla vytvářejí struktury, které se podobají strukturám výchozí tkáně, tyto struktury však nejsou zapojeny do struktury orgánu nebo tkáně. Nezhoubný nádor má většinou ostré ohraničení, nevytváří metastázy. Pokud při svém růstu tlakem neohrožuje funkci důležitých orgánů (například meningeom – nezhoubný nádor mening – obalů mozku), není zpravidla životu nebezpečný. Léčba je zpravidla chirurgická, pokud je nádor odstraněn celý, nedochází zpravidla k recidivě. Pojmenování vychází z názvu výchozí tkáně nebo způsobu růstu (např. cysty) s příponou –om.
Příklady nezhoubných nádorů vycházejících z epitelu:
- Adenom - nádor ze žlázového epitelu (například adenom ve slinné žláze, v tlustém střevu apod.)
- Cystadenom - adenom vytvářející cysty (dutiny, zpravidla vyplněné tekutinou)
- Papilom - nádor vycházející ze sliznice (např. v močovém měchýři, v mlékovodu apod.) v podobě třásnitých nebo bradavičných výběžků. Mnohočetný výskyt se označuje jako papilomatóza
Příklady nezhoubných nádorů kosti, chrupavky a pojivové tkáně.
- Fibrom - nádor z vaziva, může se vyskytovat téměř kdekoli, častý je na kůži (např. ve formě na tenké stopce visícího útvaru)
- Myxom - nádor řídké pojivové tkáně
- Lipom - nádor tukové tkáně, nejčastěji v podobě "bulek" pod kůží
- Myom (leiomyom, rabdomyom) - nádor ze svalové tkáně, a to buď z kosterních příčně pruhovaných svalů (rabdomyom), nebo z hladké svaloviny (leiomyom - častý u žen v děloze)
- Hemangiom - nádor z krevních cév, který je spíše "kosmetickou" vadou. Vrozený hemangiom ve formě červené plochy může dosahovat značných rozměrů (bývá pak označován jako névus flameus, oheň), častěji se vyskytuje ve formě několik milimetrů velkých červených až fialových útvarů na kůži, kterých zpravidla přibývá s věkem.
- Osteom - nádor kosti
- Chondrom - nádor chrupavky
- Histiocytom, fibrózní histiocytom, dermatofibrom - kožní nádor složený z histiocytů a vaziva
Nezhoubné nádory mohou být tvořeny směsí různých tkání, tomu pak odpovídá jejich složený název, například:
- Fibrolipom - nádor se složkou fibromu a lipomu
- Hemangiolipom - nádor se složkou hemangiomu a lipomu
- Myxofibrom - nádor se složkou myxomu a fibromu
- Fibroadenom / adenofibrom – nezhoubný nádor složený z pojivové složky (fibrom) a epitelové složky (adenom), je častý například v prsu.
Příklady nezhoubných nádorů nervových tkání:
- Meningiom – nádor mozkových obalů (mening)
- Astrocytom – nádor astrocytů, gliových podpůrných buněk v mozku
- Ganglioneurom – nádor autonomních nervů
Vaječníky a vejcovody tvoří funkční jednotku, místo vzniku karcinomu není vždy možno určit, proto se uvádějí společně. Karcinom (epitelový nádor) je nejčastějším nádorem vaječníků (ovarií) a vejcovodů (tuby Fallopii). Zahrnuje několik typů: serózní adenokarcinom, mucinózní adenokarcinom, endometroidní karcinom, světlebuněčný adenokarcinom. Vzhledem k uložení vaječníků se nádor snadno šíří po břišní (peritoneální) dutině, na stěně břišní i na povrchu střev vytváří implantační metastázy. Projevy nádoru jsou nespecifické, diagnóza obtížná, při pokročilém nádoru se tvoří ascites, což vede ke zvětšení objemu břicha.
Základem léčby je operace (může jí předcházet léčba neoadjuvantní), jejímž cílem je odstranění všech ložisek z břišní dutiny nebo alespoň celkovou hmotu nádoru maximálně zmenšit (debulking), následuje adjuvantní chemoterapie a eventuálně též cílená (biologická) léčba. Pokud nebyl nádor zcela odstraněn, je zvažována druhá, tzv. intervalová operace.
Více v článku Nádory vaječníků a vejcovodů
Ve vaječníku mohou vznikat germinální nádory (dysgerminom, teratom) a granulosové nádory.
Vzácný je karcinosarkom (smíšený Mülleriánský tumor) s epitelovou i mezenchymální složkou, který se vyskytuje též v děloze.
Border-line (hraničně maligní) nádor roste pomalu, nemetastazuje, ale po chirurgickém odstranění často recidivuje.
Thékom je nezhoubný nádor vaječníků, může však produkovat hormony. Produkce estrogenních hormonů vede k stimulaci dělohy a ke krvácení, dlouhodobý nadbytek estrogenů může být spojen s rizikem vzniku karcinomu prsu nebo karcinomu endometria. U některých žen může produkovat androgeny, což je spojeno se vznikem mužského typu ochlupení.
Značky: C56 (Zhoubný novotvar vaječníku), C57.0 (Zhoubný novotvar vejcovodu – tuby Follopii), D27 (Nezhoubný novotvar vaječníku)
Maligní / zhoubný – termín se užívá ve spojení se závažným až život ohrožujícím onemocněním (maligní arytmie, maligní hypertenze), nejčastěji však ve spojení maligní / zhoubný nádor, zkráceně malignita, malignom
Maligní nádory jsou onemocnění buněk, které se vymkly kontrole organismu, získaly schopnost nekonečného dělení a ztratily schopnost apoptózy. Nádory ohrožují okolní tkáně, ničí je (rostou destruktivně), jejich buňky pronikají mezi buňky normálních tkání (rostou infiltrativně) a jejich buňky se šíří organismem, kde zakládají vzdálená ložiska (metastázy).
Některé typy zhoubných nádorů se vyskytují často (karcinom prsu, karcinom plic, karcinom tlustého střeva), jiné jsou relativně vzácné.
Některé nádory jsou nebezpečnější než jiné (rychleji rostou, snadněji zakládají metastázy, nejsou citlivé na léčbu) – jejich malignita je vysoká. Některé nádory se označují jako semimaligní – mají buněčný charakter zhoubného nádoru, rostou však pomalu a zpravidla netvoří metastázy (např. bazaliom).
Žaludek (latinsky ventriculus, řecky gaster) je orgán, v němž je potrava chemicky (kyselina + enzymy) a mechanicky zpracována před dalším trávením. Do žaludku přichází potrava jícnem, odchází přes vrátník (pylorus) do dvanáctníku.
Karcinom žaludku je nejčastějším nádorem, dle způsobu růstu se dělí na difuzní a intestinální, v němž struktura připomíná struktury nádoru tenkého střeva (latinsky intestinum).
Léčba je především chirurgická (totální gastrektomie = odnětí celého žaludku, při menším lokalizovaném nádoru částečná resekce), dle nálezu může následovat adjuvantní chemoterapie a/nebo radioterapie. Při pokročilém nádoru chemoterapie a v některých případech (při HER2 pozitivitě) i cílená (biologická) léčba.
Žaludek může být postižen neuroendokrinním nádorem, lymfomem nebo některými sarkomy.
Latinská diagnóza: carcinoma ventriculi, značka: C16
Více v článku O karcinomu žaludku
Lék ze skupiny antikoagulancia (brání srážení krve), antitrombotika nízkomolekulární heparin
Mechanismus účinku léku
- Nadroparin je nízkomolekulární heparin, vyznačuje se vysokou vazebnou afinitou k plazmatickému proteinu antitrombinu III (ATIII). Vazba na ATIII vede ke zrychlené inhibici faktoru Xa, což přispívá k vysokému antitrombotickému potenciálu nadroparinu. Mezi další mechanismy podílející se na antitrombotické aktivitě nadroparinu patří stimulace inhibitoru tkáňového faktoru TFP1, aktivace fibrinolýzy přímým uvolňováním aktivátoru tkáňového plazminogenu z endoteliálních buněk a ovlivnění hemoreologických parametrů (snížení krevní viskozity a zvýšení membránové fluidity trombocytů a granulocytů).
Použití léku u onkologických pacientů
- Prevence hluboké žilní trombózy pacientů s některými nádory s vysokým rizikem vzniku trombózy při chirurgickém výkonu a u pacientů upoutaných na lůžko
- Léčba tromboembolických příhod
Způsob užívání léku
- Podkožní injekce jednou až dvakrát denně
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Lék ze skupiny léčiva proti zácpě
Mechanismus účinku léku
- Naldemedin brání vazbě opioidů na opioidní receptory v periferních tkáních, např. v gastrointestinálním traktu, čímž mírní obstipační účinky opioidů, aniž by narušoval účinky opioidů na centrální nervový systém.
Registrované indikace
- Léčba obstipace (zácpy) indukované opioidy
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy denně jednou denně nezávisle na jídle
- Během léčby se nemají požívat grapefruity / grapefruitová šťáva nebo přípravky obsahující třezalku tečkovanou (mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků nebo snížit účinnost)
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Přípravek nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Nanoonkologie se zabývá výzkumem nanočástic při diagnostice a léčbě nádorů. Nanočástice mohou pomoci lépe zobrazit nádor při zobrazovacím vyšetření nebo při operaci, dopravit lék k nádorové buňce ap. V běžné praxi se zatím neuplatňují.
Lék ze skupiny nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva
Mechanismus účinku léku
- Hlavním mechanismem působení je inhibice cyklooxygenázy – enzymu, který se podílí na tvorbě prostaglandinů. Výsledkem je snížená hladina prostaglandinů v různých tělních tekutinách a tkáních. Prostaglandiny zvyšují citlivost nervových buněk k bolesti. Pokud je jejich syntéza blokována, citlivost nervů se snižuje
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba bolesti není vhodné dlouhodobé užívání
Způsob užívání léku
- Potahované tablety nebo tobolky užívané ústy po 6 až 8 hodinách maximálně 6x 275 mg
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Někteří pacienti mohou pociťovat ospalost, závratě, točení hlavy, nespavost, únavu, poruchy zraku nebo deprese. Pokud pacienti pociťují tyto nebo podobné nežádoucí účinky, neměli by řídit nebo obsluhovat stroje.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, monoklonální protilátky
Mechanismus účinku léku
- Na povrchu buněk (nejen nádorových) je receptor EGFR (HER1), který zprostředkuje vliv vnějších signálů (růstových faktorů) na buňku, řídí růst a vývoj buňky, její pohyb a metastazování nádoru, produkci angiogenních faktorů apod.
- Necitumumab se váže na EGFR, blokuje navázání růstových faktorů a brání tak jejich vlivu na buňku.
Registrované indikace
- Registrace přípravku byla zrušena (původní indikace: Karcinom plic (NSCLC)
Od řeckého nefro = ledvina jsou odvozeny další pojmy, např.
- nefropatie – obecné označení pro onemocnění ledviny
- pyelonefritida, glomerulonefritida – záněty ledvin (řecky pyelos = ledvinná pánvička)
- hydronefróza - rozšíření ledvinné pánvičky (pyelektazie) močí při blokádě močovodu např. kaménkem nebo nádorem. Při déle trvající hydronefróze postupně ubývá funkční tkáně v ledvině.
- nefrostomie – umělé vyústění ledviny při hydronefróze pomocí katetru, který se přes kůži zavádí do ledvinné pánvičky
- nefrektomie – chirurgické vynětí ledviny
