Slovníček

Filtry podle parametrů
Počet nalezených pojmů: 880 zrušit všechny filtry

Výživa (nutrice, latinsky nutritio = výživa) je přívod potravy, která je zdrojem energie a látek potřebných pro stavbu a fungování organismu. Základní součástí nutrice jsou nutrienty - živiny (bílkoviny, lipidy, sacharidy), vitaminy, minerální látky a stopové prvky, vláknina a nestravitelné zbytky, voda a některé další látky (ochucující apod.)

Malnutrice (latinsky malus = škodlivý, zlý, špatný) je nedostatečná výživa, může se jednat jak o celkově nedostačený příjem potravy a energie, nebo o špatné složení -  nedostatek některé složky (proteinů, vitaminů apod.)

Pokud pacient není schopen dostatečného příjmu potravy (při nechutenství, bolesti, polykacích obtížích apod.) je nutno zajistit dostatečný příjem živin jinak. K tomu jsou určeny přípravky s přesně definovaným obsahem nutričních složek, a to v optimálním poměru pro potřeby pacientů v malnutrici.

Enterální výživa: Je-li možný příjem ústy, lze podávat speciální vyváženou tekutou stravu uzpůsobenou buď k popíjení (tzv. sipping). Když není možný ani takový příjem stravy, je lze roztok podávat sondou zavedenou ústy nebo nosem, popřípadě speciální sondou zavedenou přes kůži do žaludku nebo do střeva (viz PEG, PEJ). 

Parenterální výživa: jiné speciálně připravené roztoky podávané formou nitrožilní infúze.

(Pozn.: Podávání běžných roztoků, včetně roztoků glukózy, k zajištění dostatečného přívodu tekutin, není "výživa")

Více v článku Výživa onkologicky nemocného

Wertheimova operace je radikální chirurgické vynětí dělohy (hysterektomie) a přilehlých tkání při některých nádorech dělohy.

Záchranná léčba je léčba podaná po selhání léčby předchozí, např. po relapsu nebo progresi, nejedná se však o pojem s přesnou definicí.

Zažívací (gastrointestinální) ústrojí je systém orgánů, které slouží k příjmu a zpracování potravy a následnému vyloučení nestravitelných zbytků z organizmu.

K zažívacímu ústrojí patří trávicí trubice - dutina ústní, jícen, žaludek, tenké střevo a tlusté střevo a konečník – a dále žlázy, jejichž sekrety napomáhají trávení - játra a jejich vývodné (žlučové) cesty a slinivka břišní.

Pro zažívací ústrojí se užívá zkratka GIT vzniklá z pojmu gastrointestinální trakt (z řeckého gaster = žaludek a latinského intestinum = střevo).

Léky ze skupiny emoliencia a protektiva

Mechanismus účinku léku

  • Různé přípravky obsahující například tekutý parafin, mandlový nebo sójový olej a podobně
  • Promaštění pokožky a zabránění odpařování vody

Použití léku u onkologických pacientů

Léčba ekzému nebo suché kůže při léčbě inhibitory EGFR

Způsob užívání léku

  • Nanesení na postiženou kůži
  • Koupel dvakrát až třikrát denně

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

  • Není relevantní.

Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)

Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.). Tyto informace najdete v příbalovém informačním letáku/příbalové informaci (pdf dokument pod zkratkou PIL je zpravidla na konci obsáhlejšího dokumentu, v jehož úvodu je "Souhrn informací o přípravku" určený odborníkům). U jednotlivých přípravků je též informace, pro jaké typy onemocnění a za jakých podmínek je přípravek hrazen.

Zobrazovací vyšetření jsou vyšetření, jejichž výsledkem je záznam ve formě "obrázku", výsledný obraz (a někdy i samo vyšetření) se též označují jako sken (scan). K zobrazovacím vyšetřením patří:

Lék ze skupiny léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kosti, bisfosfonáty

Mechanismus účinku léku

  • Přesný mechanizmus účinku vedoucího k inhibici osteoklastické aktivity zůstává stále neobjasněn. Kyselina zoledronová inhibuje kostní resorpci bez nežádoucího ovlivnění tvorby mineralizace nebo mechanických vlastností kostí. Kyselina zoledronová má navíc některé protinádorové vlastnosti, které by mohly přispívat k celkové účinnosti léčby kostních metastáz.

Použití léku u onkologických pacientů

  • Prevence kostních příhod (patologické fraktury, kompresivních zlomenin obratlů, radiační nebo chirurgická léčba kostí nebo nádorem indukovaná hyperkalcémie) u dospělých pacientů s pokročilým maligním onemocněním postihujícím kosti.
  • Léčba dospělých pacientů s hyperkalcémií (vysoká hladina vápníku v krvi) vyvolanou nádorovým onemocněním

Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:

  • Farmakoterapie kostní nádorové nemoci

Způsob užívání léku

  • Nitrožilní infúze 15 minut jednou za 3 – 4 týdny

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

  • Nežádoucí účinky, jako jsou závratě a ospalost, mohou mít vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, proto je třeba dbát zvýšené opatrnosti při řízení a obsluze strojů během používání kyseliny zoledronové.

Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)

Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.). Tyto informace najdete v příbalovém informačním letáku/příbalové informaci (pdf dokument pod zkratkou PIL je zpravidla na konci obsáhlejšího dokumentu, v jehož úvodu je "Souhrn informací o přípravku" určený odborníkům). U jednotlivých přípravků je též informace, pro jaké typy onemocnění a za jakých podmínek je přípravek hrazen.

Lék je nutno vpravit do organismu, to je možné různými cestami, nejčastěji používané způsoby jsou uvedeny níže.

Při enterálním podání se lék dostává do střeva, kde se (až na výjimky) vstřebává.

Při ostatních (parenterálních = mimo střevo) způsobech je lék podáván přímo do krve nebo se do krve vstřebává z místa podání, kam se aplikuje nejčastěji injekčně:

Je možno použít též neinjekční způsob parenterálního podání:

V játrech se vytváří žluč (latinsky bilis, řecky chole) z červeného krevního barviva (hemoglobinu) červených krvinek, které již dožily. Žluč je odváděna systémem žlučovodů do dvanáctníku, kde je nezbytná pro trávení tuků. Uvnitř jater se nachází rozvětvená síť nitrojaterních (intrahepatálních, latinsky hepar = játra) žlučových cest, z jater pak zpravidla vycházejí ven dva mimojaterní (extrahepatální) žlučovody (ducti hepatici), které se spojují v jeden hlavní (ductus choledochus), z něhož vede odbočka (ductus cysticus) ke žlučníku (vesica fellea). Souhrnně se někdy žlučové cesty označují jako hepatocholedochus. Do dvanáctníku žlučové cesty ústí zpravidla společně s vývodem slinivky břišní (pankreas) na Vaterově papile (proto též název pankreaticko-biliární systém).

Žlučník a žlučové cesty mohou být relativně vzácně postiženy nádorem - (adeno)karcinom žlučníku (carcinoma vesiacae felleae) / žlučovodu (carcinoma choledochi), jiný název: cholangiogenní karcinom (chole = řecky žluč, angeion = řecky céva). Specifickým typem karcinomu je Klatskinův tumor, který vyrůstá v místě spojení dvou jaterních žlučovodů v jeden žlučovod společný. Karcinom vyrůstající v oblasti Vaterovy papily (ampuly) bývá označován jako ampulóm.

Léčba je chirurgická, důležité je zajištění odtoku žluči. Chemoterapieradioterapie se neužívají pravidelně.

Značka: C23, C24

Více o nádorech žlučníku a žlučových cest v článku Zhoubné nádory žlučníku a žlučových cest

Cholecystolitiáza = konkrement ("kamének") ve žlučníku

Cholecystektomie = chirurgické vynětí žlučníku