Protilátka (imunoglobulin) je specifická bílkovina vytvářená specifickým typem bílých krvinek. Každá protilátka se může specificky navázat na jednu určitou molekulu (antigen). Při podání antigenu do organismu může vzniknout celá řada různých protilátek, každá z nich se váže na jinou část antigenu.
Pro léčebné účely jsou připravovány protilátky produkované buňkami (plazmocyty), které pocházejí z jediné výchozí buňky (jsou jejím klonem), protilátky produkované tímto klonem jsou všechny identické (monoklonální). Průmyslově je produkují speciálně upravené buňky pěstované ve speciálních kulturách.
Primárně byly získány protilátky produkované zvířecími (např. myšími) buňkami, ty by však u člověka samy vyvolaly imunitní reakci (alergii, anafylaxi). Proto jsou metodou genetického inženýrství upravovány, větší část protilátky tvoří lidská bílkovina a jen menší část původní zvířecí (část rozpoznávající antigen). Takové protilátky se nazývají chimérické nebo humanizované (mají menší podíl zvířecí bílkoviny) a některé protilátky jsou plně lidské (humánní).
Názvy protilátek končí na -mab (odvozeno z anglického monoclonal antibody = monoklonální protilátka), název protilátek chimérických je zakončen –ximab, humanizovaných –zumab a humánních –mumab
Mechanizmus účinku protinádorových monoklonálních protilátek:
- protilátky proti povrchovým antigenům (receptorům) nádorových buněk, blokují signální funkci receptoru a/nebo aktivují na protilátkách závislou buněčnou cytotoxicitu a podobné imunitní mechanismy (např. alemtuzumab, amivantamab, blinatumomab, cetuximab, daratumumab, dinutuximab, elotuzumab, izatuximab, mogamulizumab, obinutuzumab, panitumumab, pertuzumab, rituximab, tafasitamab, trastuzumab, zanidatamab, zolbetuximab a kombinace pertuzumab a trastuzumab)
- konjugované protilátky proti povrchovým antigenům (receptorům) nádorových buněk, které (kromě výše uvedeného účinku) mají navázaný (konjugovaný) jiný lék (cytostatikum, radioaktivní látku), který se uvolňuje až uvnitř buňky a působí tak jen na tuto buňku (belantamab mafodotin, brentuximab vedotin, datopotamab deruxtekan, enfortumab vedotin, gemtuzumab ozogamicin, ibritumomab tiuxetan, inotuzumab ozogamicin, lonkastuximab tesirin, mirvetuximab soravtansin, polatuzumab vedotin, sacituzumab govitekan, tizotumab vedotin, trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin)
- protilátky blokující mechanizmy, kterými nádorová buňka inaktivuje imunitní reakci T-lymfocytů. Nazývají se regulátory kontrolního bodu (atezolizumab, avelumab, cemiplimab, dostarlimab, durvalumab, ipilimumab, nivolumab, pembrolizumab, tislelizumab, tremelimumab, a kombinace nivolumab a relatlimab)
- protilátky, které se váží jednak na receptor CD3 na povrchu T-lymfocytů, jednak na specifický antigen přítomný na povrchu nádorových buněk. T-lymfocyty se takto dostávají do bezprostřední blízkosti nádorových buněk nezávisle na přítomnosti specifických receptorů a zde uvolňují specifické látky, které nádorovou buňku usmrtí (elranatamab, epkoritamab, glofitamab, katumaxomab, mosunetuzumab, odronextamab, talkvetamab, teklistamab)
- protilátky s antiangiogenním účinkem blokující tvorbu nových cév (bevacizumab, ramucirumab)
- protilátka bránící aktivaci kostních buněk - osteoklastů, čímž se snižuje odbourávání kosti (např. při metastázách) (denosumab)
Lék ze skupiny opioidní analgetika (anodyna)
Mechanismus účinku léku
- Silný analgetický účinek morfinu je podmíněn agonistickým působením na opioidní receptory v mozkové kůře a dalších oblastech mozku. Morfin vlivem na CNS výrazně tlumí akutní a chronickou bolest, způsobuje psychomotorický útlum, celkovou uvolněnost a euforii. Morfin tlumí dechový objem i frekvenci, snižuje citlivost dýchacího centra na CO2, snižuje pohyblivost střeva, důsledkem úporná zácpa.
Použití léku u onkologických pacientů
- Léčba silné bolesti
- Paliativní léčba nezvladatelné dušnosti
Způsob užívání léku
- Nitrosvalová nebo podkožní injekce dle potřeby až šestkrát denně
- Pomalá nitrožilní injekce (při potřebě rychlého nástupu účinku)
- Potahované tablety užívané ústy každé 4 hodiny
- Tablety s prodlouženým uvolňováním užívané ústy každých 12 hodin
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Morfin nepříznivě ovlivňuje pozornost koordinaci pohybů a odpovědné rozhodování, při řízení motorových vozidel a obsluze strojů
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Mortalita (úmrtnost) je počet zemřelých na dané onemocnění za určité časové období (nejčastěji za rok) vztažený na populační jednotku (nejčastěji 100.000 obyvatel).
Mortalitu lze udávat pro určenou podskupinu obyvatel, například jen pro ženy ve věku 61 až 65 let., pro muže s bydlištěm v určitém kraji apod.
Mortalita může též udávat procento zemřelých při určité chorobě (např. ebola) nebo po složitém léčebném zákroku (např. potransplantační mortalita)
Viz též heslo incidence, prevalence, mortalita
Data o incidenci a mortalitě nádorových onemocnění v ČR najdete na stánkách brněnského Institutu biostatistiky a analýz http://www.svod.cz/
▼Protinádorový lék ze skupiny monoklonální protilátky
Mechanismus účinku léku
- Mosunetuzumab je protilátka, která se váže jednak na receptor CD3 na povrchu T-lymfocytů, jednak na antigen CD20 na povrchu nádorových buněk. T-lymfocyty se takto dostávají do bezprostřední blízkosti nádorových buněk nezávisle na přítomnosti specifických receptorů a zde uvolňují specifické látky, které nádorovou buňku usmrtí.
Registrované indikace
-
Folikulární lymfom (FL) relabující a/nebo refrakterní, monoterapie po nejméně dvou předchozích režimech systémové léčby
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Nitrožilní infuze, jednou týdně 3x, dále každé 3 týdny 7x, pokud nedojde k úplné odpovědí pokračuje dalších 9 dávek
- Trvání infuze 4 hodiny, od 4. dávky 2 hodiny
- Premedikace: kortikosteroidy, antihistaminika a analgetika/antipyretika a dostatečný přívod tekutin, před prvními 4 dávkami a dále v případě nežádoucích účinků po předchozí dávce.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Pokud dojde k nežádoucím účinkům zhoršujícím vědomí, je nutno doporučit, aby pacienti neřídili a neobsluhovali těžké nebo potenciálně nebezpečné stroje, dokud tyto účinky neodezní.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.). Tyto informace najdete v příbalovém informačním letáku/příbalové informaci (pdf dokument pod zkratkou PIL je zpravidla na konci obsáhlejšího dokumentu, v jehož úvodu je "Souhrn informací o přípravku" určený odborníkům). U jednotlivých přípravků je též informace, pro jaké typy onemocnění a za jakých podmínek je přípravek hrazen.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Mozeček (cerebellum) je část mozku uložená v zadní jámě lební, je odpovědný především za koordinaci pohybů a udržení rovnováhy. Při onemocnění mozečku nebo jeho ovlivnění alkoholem či jinými látkami dochází k poruše koordinace pohybů a rovnováhy. Mozeček může být ovlivněn i látkami, které produkují některé nádory (paraneoplastický syndrom)
mTOR (zkratka anglického mammalian target of rapamycin = savčí cíl rapamycinu) je v komplexu s dalšími molekulami významným regulátorem řady buněčných funkcí, jako jsou buněčný růst a dělení, pohyblivost, syntéza bílkovin atd. Nadměrná aktivita přispívá ke vzniku a růstu nádorů, ihibice mTOR růst a dělení buněk blokuje.
Látky ze skupiny inhibitory proteinové kinázy – inhibitory mTOR se užívají k léčbě nádorů (everolimus, sirolimus a temsirolimus) nebo po transplantaci orgánů jako imunosupresiva blokující aktivaci lymfocytů (everolimus, sirolimus).
Pozn.: Nejprve bylo zjištěno, že rapamycin (sirolimus) blokuje (neznámým způsobem) růst plísní. Později byla identifikována buněčná kináza, na kterou rapamycin cílí a blokuje ji, proto název TOR.
Složená slova začínající na odvozeninu od latinského mucus = hlen a tunica mucosa = sliznice
- mukus = hlen
- mucin = skupina látek nacházející se v mezibuněčném prostou, na sliznicích, ve slinách, v hlenu
- mucinózní = hlenotvorný, např. mucinózní (hlenotvorný) karcinom
- mukozitida = zánět sliznice
- mukolytika = léky rozpouštějící hlen a usnadňující vykašlávání
Mukozitida může být nežádoucím účinkem onkologické léčby.
Multifokální (z latinského multa = mnoho, focus = ohnisko, ložisko) = multicentrický = proces (zánět, nádor atd.), který má více ložisek
Mutilující = znetvořující, zmrzačující (z latinského mutilatio – zkomolení, zmrzačení, mutilatus – zmrzačený)
Mutilující operace je znetvořující výkon, např. spojený se ztrátou celého orgánu (amputace končetiny, ablace prsu apod.)
Nervová vlákna jsou "izolována" myelinovou pochvou tvořenou bílkovinami a tukovými látkami. Proces tvorby této pochvy se nazývá myelinizace. Při některých chorobách (např. roztroušená skleróza) dochází k poruše tvorby myelinu nebo myelinu ubývá (demyelinizace). Nervová vlákna s porušeným myelinovým obalem špatně přenášení nervové signály, nebo jsou i zcela nefunkční
Myelodysplastický syndrom (MDS) je skupina onemocnění charakterizovaná mutací genu a abnormální diferenciací krvetvorných buněk - nevytvářejí se "normální" krvinky.
To vede k poklesu počtu červených krvinek (anemie), bílých krvinek (se sníženou obranyschopností organismu) i krevních destiček (se zvýšenou krvácivostí) v periferní krvi. Onemocnění může vyústit i v akutní myeloidní leukémii. Léčí se transplantací krvetvorných buněk, pokud tato není možná, provádí se symptomatická léčba - transfuze krve, léčba antibiotiky ap.
Termíny obsahující "myelo" jsou odvozeny z řeckého myelos = dřeň nebo mícha
- myelopatie – obecné označení pro chorobu dřeně nebo míchy
- myelosuprese – potlačení funkce kostní dřeně, s poklesem počtu krvinek, může být nežádoucím účinkem léků (nejen protinádorových)
- osteomyelitida – zánět kosti a kostní dřeně
- myelodysplastický syndrom
- mnohočetný myelom (plazmocytom)
- myeloproliferativní onemocnění – skupina onemocnění charakterizovaná proliferací krvetvorných buněk, patří k nim
- pravá polycytémie
- trombocytémie
- myelofibróza – onemocnění kostní dřeně, která je nahrazována vazivem, tvorba krvinek se přesouvá mimo dřeň (extramedulární hemopoeza), především do jater a sleziny, které se mohou enormně zvětšit.
Více v článku Primární myelofibróza
Myxohyalinní tumor je zpravidla nezhoubný (benigní) nádor vyskytující se v koncových částech končetin (včetně prstů), mikroskopickým obrazem může napodobovat některé maligní nádory (fibrózní histiocytom). Často recidivuje, výjimečně může být i maligní a metastazovat
Pokud se (monoklonální) protilátka naváže na nádorovou (nebo jinou) buňku, je její opačný pól (Fc fragment) rozeznán specifickým receptorem na NK buňkách (z anglického natural killer = přirozený zabíječ). Tyto buňky se naváží a protilátku a tedy na nádorovou buňku, kterou svými enzymy usmrtí. Proces se nazývá na protilátkách závislá buněčná cytotoxicita (anglicky antibody dependent cellular cytotoxicity, ADCC)
Nadledvina (glandula suprarenalis, glandula adrenalis) je párová žláza nasedající na horní póly obou ledvin. Anatomicky i funkčně se dělí na kůru (cortex), ve které se vytvářejí životně důležité hormony (kortikoidy), a dřeň (medulla) produkující například adrenalin.
Nádory nadledvin jsou relativně vzácné - v kůře se jedná o nezhoubné adrenokortikální adenomy, méně častý je karcinom kůry nadledvin (adenoma / adenocarcinoma glandulae suprarenalis). Nádory kůry mohou vylučovat nadměrné množství hormonů, normálně nadledvinami produkovaných, což se může projevit jako Cushingův syndrom (zvýšení hmotnosti s ukládáním tuku zejména v obličeji, na krku a břiše, změny nálad, vysoký krevní tlak, sexuální poruchy).
Ve dřeni vzniká feochromocytom, který může mít i zhoubný charakter. Zpravidla uvolňuje velké množství hormonů (adrenalin, noradrenalin, dopamin), což je doprovázeno zvýšením krevního tlaku, poruchami srdečního rytmu, bolestmi hlavy, hubnutím apod. K diagnóze přispívá stanovení přítomnosti hormonů a jejich metabolitu – kyseliny vanilmandlové v moči.
Značky: D35.0 (Nezhoubný novotvar nadledviny), C74.0 (Zhoubný novotvar nadledviny – kůra), C74.1 (Zhoubný novotvar nadledviny – dřeň), C74.9 (Zhoubný novotvar nadledviny – nerozlišeno)
