Cílem kurativní (latinské curatio = léčení) léčby je vyléčení pacienta.
Vyléčení lze docílit "běžnou" léčbou s minimem nežádoucích účinků, mnohdy je však nutná radikální (agresivní) léčba, např. kombinace radioterapie s chemoterapií, což může mít řadu nepříznivých účinků nebo trvalých následků.
K nejradikálnějším postupům patří například mutilující chirurgický zákrok, vysokodávkovaná terapie nebo celotělové ozáření s následnou transplantací krvetvorných buněk.
Lokální (místní) léčba je zaměřena jen na jednu oblast (na primární nádor, na jaterní metastázy při karcinomu tlustého střeva, výjimečně na solitární metastázu).
Lokoregionální léčba je zaměřena kromě primárního nádoru i na regionální uzliny.
Lokální / lokoregionální léčba zahrnuje především léčbu chirurgii, radioterapii a další metody (např. fotodynamická léčba, kryoterapie). Lokálně / lokoregionálně může působit i chemoterapie (léky ve formách aplikovaných na kůži, intraarteriální chemoterapie nebo perfuzní léčba)
Systémová léčba působí v celém organismu, jedná se o léky distribuované krví (chemoterapie, hormonální léčba, cílená (biologická) léčba aj.) a např. též systémová radioterapie.
Při léčbě nádorů je zpravidla nutno kombinovat více léčebných způsobů (chirurgická léčba, radioterapie, chemoterapie, hormonální léčba, cílená léčba, atd.), takovou léčbu pak označujeme jako léčbu komplexní.
Podle cíle, kterého má být léčbou dosaženo se rozlišuje léčba kurativní (cílem je úplné vyléčení), paliativní (při nemožnosti úplného vyléčení), podpůrná (napomáhá lépe snášet léčbu, např. léky proti zvracení) nebo symptomatická (pouze zmírňování příznaků nemoci, např. bolesti).
Podle vztahu k operaci se může jednat o léčbu adjuvantní nebo neoadjuvantní
Pokud se používá více léčebných způsobů (nebo léků) najednou jde o léčbu konkomitantní (souběžnou), pokud jsou léčebné způsoby nebo léky použity v předem plánovaném pořadí, jde o léčbu sekvenční.
Pokud léčba zasahuje celý organismus (chemoterapie apod.) jde o léčbu systémovou, léčba zaměřená jen na oblast primárního nádoru (a regionálních lymfatických uzlin) je léčba lokální / lokoregionální (chirurgická léčba, radioterapie apod.).
Neoadjuvantní léčba (zkráceně neoadjuvance) se podává se před plánovanou chirurgickou léčbou (a někdy i před radioterapií). Cílem je zmenšení nádoru (což je někdy označované jako debulking), aby operace byla umožněna (pokud je nádor inoperabilní), usnadněna nebo aby mohl být proveden méně rozsáhlý výkon (např. lumpektomie místo ablace prsu, zachování svěrače konečníku).
V neoadjuvantní léčbě se používá některý typ léčby medikamentózní, radioterapie, popř. kombinace obou těchto způsobů. Po operaci pak ještě může následovat léčba adjuvantní.
Pokud je následně ložisko nádoru chirurgicky odstraněno, hodnotí patolog míru odpovědi. Pokud nenajde živé (viabilní) buňky, označuje se to jako patologická kompletní (úplná) odpověď (pCR).
Nauzea (nevolnost) a zvracení (emeze, latinsky emesis) jsou častým nežádoucím účinkem léčby některými cytostatiky nebo jinými léky (nazýváme je emetogenní), stupeň schopnosti vyvolat nauzeu / zvracení se u jednotlivých léků liší. Nauzea a zvracení jsou vyvolány účinkem léků na chemoreceptory v mozku a žaludku.
Nevolnost a zvracení je možno léčit nebo jí předcházet léky souhrnně nazývanými antiemetika/ látky s antiemetickým účinkem (např. alprazolam, aprepitant a fosaprepitant, dexametazon, haloperidol, metoklopramid, olanzapin, prometazin), tyto léky blokují mozková centra odpovědná za řízení zvracení. K nejúčinnějším antiemetikům patří tzv. setrony (dle účinné chemické látky - granisetron, netupitant + palonosetron, ondansetron, palonosetron).
Rovněž některá režimní opatření mohou napomoci zmírnit nežádoucí účinky
Více v článku Nežádoucí účinky chemoterapie, v kapitole Léčba nevolnosti a zvracení
Paliativní (z latinského paliativum – odlehčující) léčbu je nutno rozlišovat:
- Aktivní a komplexní paliativní péče o nemocné v pokročilém nebo terminálním stadiu nemoci (včetně onemocnění nádorem), jejímž cílem je především zachování kvality života. Je nutno volit léčbu, která kvalitu života nezhorší, zpravidla se nepoužívají protinádorové léky, které mají významné nežádoucí účinky.
- Léčba nemocných s nádorovým onemocněním, které současnými prostředky nelze vyléčit, ale lze dosáhnout zmenšení nebo stabilizace nádoru a významného prodloužení života (např. metastatický karcinom prsu). Lze užít radikálnější léčbu, je přijatelné přechodné zhoršení kvality života dané nežádoucími účinky léčby.
Při léčbě pokročilého nádoru (neoperovatelného nebo metastatického nebo hematologického) se používá medikamentózní léčba.
Úvodní režim léčby (chemoterapie ap.) se označuje jako první linie (řada). Tato léčba se ukončuje po dosažení předepsaného počtu cyklů, předepsané délky léčby nebo při progresi / relapsu nemoci. Pokud dojde k progresi nebo relapsu, je použita další medikamentózní léčba, jde o léčbu druhé linie. Podobně může následovat třetí a další linie léčby.
Léčebný režim medikamentózní léčby je předpis, který udává, jaké léky, v jakém množství, v jakém pořadí a jak často budou použity.
Jeden léčebný cyklus je jedno opakování tohoto režimu, u většiny režimů trvá jeden cyklus dva až čtyři týdny, u některých režimů déle.
Příklady léčebných režimů:
- Lék A se podává první den cyklu, každé 3 týdny = jeden cyklus léčby je jedno podání léku A. Druhým podáním léku A po 3 týdnech (22. den) je zahájen druhý cyklus léčby.
- Lék A se podává první den cyklu, k tomu lék B se podává první, osmý a patnáctý den cyklu, každé 3 týdny = v jednom cyklu je jednou podán lék A a třikrát (vždy po týdnu) lék B. Po třech týdnech (22. den) začíná první den druhého cyklu opět podáním léků A i B
▼Protinádorový lék ze skupiny imunosupresiva
Mechanismus účinku léku
- Lenalidomid inhibuje proliferaci některých krvetvorných nádorových buněk a zvyšuje imunitu zprostředkovanou T-lymfocyty a přirozenými zabíječi (NK-buňkami), inhibuje angiogenezi
Registrované indikace
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Tobolky užívané ústy jednou denně 3 týdny a týden přestávka nebo denně bez přestávky
- Užívá se nezávisle na jídle, tobolky se polykají celé
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Při užívání lenalidomidu byly hlášeny závratě, únava, somnolence (spavost), vertigo (točení hlavy) a rozmazané vidění. Proto se doporučuje při řízení vozidel nebo obsluze strojů postupovat opatrně.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky inhibitory proteinové kinázy antiangiogenní léky
Mechanismus účinku léku
- Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a metastazování a blokuje apoptózu.
- Nádory produkují růstový faktor cévního endotelu (VEGF), který aktivuje receptory (VEGFR) na povrchu cévních endotelových buněk, to vede k tvorbě nových cév (angiogeneze), které jsou nezbytné pro další růst nádoru.
- Lenvatinib inhibuje VEGFR, brání tak angiogenezi. Blokuje signalizaci receptorů a signálních bílkovin (FGFR, PGDFRα, KIT a RET) v nádorových buňkách, omezují jejich růst a tvorbu VEGF.
Registrované indikace
- Hepatocelulární karcinom (karcinom jater)
- pokročilý nebo neresekovatelným karcinom bez předchozí systémové léčby - lenvatinib v monoterapii
- Karcinom ledvin
- pokročilý karcinom - v první linii lenvatinib v kombinaci s pembrolizumabem
- pokročilý karcinom po předchozí léčbě inhibitorem VEGF - lenvatinib v kombinaci s everolimem
- Karcinom endometria (těla děložního)
- pokročilý nebo recidivující karcinom po selhání chemoterapie s v kombinaci s pembrolizumabem, po selhání chemoterapie s platinou - lenvatinib v monoterapii
- Karcinom štítné žlázy
- lokálně pokročilý nebo metastazující diferencovaný medulární karcinom necitlivý nebo nevhodný k léčbě jodidem (131I) sodným - lenvatinib v monoterapii
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
- Nádory hlavy a krku (nádory slinných žláz) / Primární nádory jater, žlučníku a žlučových cest / Nádory těla děložního / Nádory štítné žlázy
Způsob užívání léku
- Tobolky užívané ústy jednou denně dlouhodobě.
- Lze užívat s jídlem.
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Lenvatinib má kvůli nežádoucím účinkům, jako jsou únava a závratě, malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud se vyskytnou tyto příznaky, je nutno při řízení nebo obsluze strojů dbát zvýšené opatrnosti
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).
Protinádorový lék ze skupiny protinádorové hormony a příbuzné látky, inhibitory aromatázy (IA)
Mechanismus účinku léku
- Hormonální léčba karcinomu prsu je možná jen v případě, že v nádorových buňkách je prokázán estrogenní receptor (ER) a/nebo progesteronový receptor (PR PgR). Růst takových buněk je závislý na estrogenních hormonech. Před přechodem jsou zdrojem estrogenů vaječníky. U žen po menopauze vznikají estrogeny v periferních tkáních.
- Letrozol je nesteroidní inhibitor aromatázy (IA), brání vzniku estrogenních hormonů mimo vaječníky. Tvorbě hormonů ve vaječníku nebrání, proto je použití je možné až v době, kdy nejsou funkční vaječníky, tedy po přirozené nebo uměle navozeném přechodu.
Registrované indikace
- Karcinom prsu
- časný karcinom s pozitivními hormonálními receptory (HR+) u žen v menopauze - v adjuvantní léčbě letrozol v monoterapii
- časný karcinom s HR+ u žen v menopauze po standardní adjuvatní léčbě tamoxifenem po dobu 5 let - v prodloužené adjuvantní léčbě letrozol v monoterapii
- pokročilý HR+ karcinom u žen v menopauze - v první linii letrozol v monoterapii
- pokročilý karcinom po relapsu nebo progresi u žen s přirozenou nebo uměle vyvolanou menopauzou dříve léčených antiestrogeny - letrozol v monoterapii
- časný karcinom HR+ HER2 negativní pokud není vhodná chemoterapie a okamžitý chirurgický zákrok - v neoadjuvantní léčbě letrozol v monoterapii
Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:
Způsob užívání léku
- Potahované tablety užívané ústy jednou denně dlouhodobě
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
- Při léčbě byly hlášeny únava závratě a ospalost, při řízení nebo obsluze strojů doporučeno dbát opatrnosti.
Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)
Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách úhrady apod.
Leukémie (nesprávně rakovina krve) jsou skupina zhoubných nádorových onemocnění bílých krvinek. Nádorové buňky se vyskytují v kostní dřeni (kde "utlačují" krvetvorné buňky a znesnadňují tak obnovu bílých i červených krvinek a krevních destiček), jsou i v periferní krvi a mohou infiltrovat i některé orgány a tkáně.
Bílé krvinky vznikají z kmenových krvetvorných buněk, při "vyzrávání" procházejí několika stádii, která mají svá specifická pojmenování. Leukémie dělíme podle výchozích buněk, rozeznávají dvě základní linie buněk - myeloidní řada a lymfoidní řada.
Podle průběhu onemocnění se leukémie dělí na akutní a chronické. Akutní leukémie probíhají rychle, mohou vést k úmrtí během několika dní. Vznikají zpravidla z méně zralých vývojových stádií krvinek – blastů. Chronické leukémie vznikají ze zralejších krvinek, probíhají pomalu a často nemusí být řadu měsíců nebo i let nijak léčeny (laiky proto někdy bývají nazývány nezhoubné / benigní leukémie)
Leukémie lze tedy dělit na tyto základní typy: akutní myeloidní leukémie (AML), chronická myeloidní leukémie (CML), akutní lymfatická leukémie (ALL) a chronická lymfocytární leukémie (CLL).
Dle konkrétního vývojového stádia výchozí krvinky se pak dělí podrobněji, například myelomonocytární leukémie, lymfoblastická leukémie, prolymfocytární leukémie (PLL), vlasatobuněčná (trichocelulární) leukémie (HCL) atd.
Značky: C91 (Lymfoidní leukemie), C92 (Myeloidní leukemie), C93 (Monocytická leukemie), C94 (Jiné leukemie určených buněčných typů), C95 (Leukemie neurčeného buněčného typu)
Více o leukémiích v článcích Leukémie a Leukémie v dětském věku.
