Slovníček

▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy - inhibitory PI3K

Mechanismus účinku léku

• Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů  na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a blokuje apoptózu. 
• PI3K je nitrobuněčný signální protein, u nemocí z B-buněk je vysoce aktivní.
• Idelalisib inhibuje PI3K a indukuje apoptózu a inhibuje proliferaci. Brání usídlení nádorových buněk v kostní dřeni a lymfoidních tkáních

Registrované indikace

• Folikulární lymfom (FL)
  • FL refrakterní ke dvěma předchozím léčbám - idelalisib v monoterapii
• Chronická lymfatická leukémie (CLL)
  • CLL po selhání předchozí léčby - idelalisib v kombinaci s rituximabem
  • CLL s delecí chromozomu 17p nebo mutací TP53 - v první linii - idelalisib v kombinaci s rituximabem

Způsob užívání léku

• Potahované tablety užívané ústy dvakrát denně dlouhodobě.
• Během léčby idelalisibem se nemají užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (může snižovat účinnost léku)

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

• Přípravek nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)

• IDELALISIB (L01EM01)

Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách  úhrady apod.
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).

Protinádorový lék ze skupiny alkylační cytostatika

Mechanismus účinku léku

• Ifosfamid je v organismu metabolizován, metabolity reagují s DNA, což vede k rozštěpení řetězce DNA.

Registrované indikace

• Sarkomy měkkých tkání
• Osteosarkom
• Ewingův sarkom
• Karcinom slinivky břišní
• Karcinom plic (NSCLC, SCLC)
• Karcinom prsu
• Karcinom děložního čípku
• Karcinom vaječníků a vejcovodů
• Nádory varlat
• Hodgkinův lymfom
• Nehodgkinský lymfom

Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:

• Nádory hlavy a krku
• Nádory bronchu a plíce
• Nádory měkkých tkání
• Nádory kosti
• Nádory hrdla děložního
• Nádory vaječníků a vejcovodů
• Nádory varlat
• Nádory mozku
• Nádory lymfatických tkání

Způsob užívání léku

• Nitrožilní infúze 30 minut až 2 hodiny pět dní nebo kontinuální infúze 24 hodin každé 4 týdny
• Během léčby ifosfamidem se nemají užívat přípravky obsahující třezalku tečkovanou (může zvyšovat toxicitu léku)
• Metabolit ifosfamidu je vylučován močí a hromadí se v močovém měchýři, kde může způsobit hemoragickou cystitidu. K ochraně močového měchýře se souběžně podává protektivní přípravek mesna.

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

• Ifosfamid může svými projevy toxicity (encefalopatie, nevolnost, zvracení) narušit schopnost pacienta řídit či obsluhovat stroje.

Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)

• IFOSFAMID (L01AA06)

Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách  úhrady apod.

Ilické (kyčelní) tepny jsou dvě velké tepny, které vznikají v pánvi rozdvojením hlavní tepny - srdečnice (aorty), pokračují dále do dolních končetin.

Parailický = umístěný podél ilické tepny (mízní uzliny, zánět atd.)

▼Protinádorový lék ze skupiny cílené léky, inhibitory proteinové kinázy - inhibitory BCR-ABL

Mechanismus účinku léku

• Růst a dělení buněk a další buněčné pochody jsou řízeny systémem zevních signálů, receptorů na povrchu buňky a sítí signálních bílkovin uvnitř buněk. Nadměrná aktivita systému může vést ke vzniku nádoru a podporuje jeho další růst a metastazování a blokuje apoptózu.
• Fúzí genů vzniká silně aktivní bílkovina BCR-ABL
• Imatinib blokuje proteinové kinázy BCR-ABL a dalších signálních bílkovin c-KIT, DDR1 a DDR2, PGDFRα a β, CSF-1R.  Bez prorůstové signalizace přestává buňka růst a aktivuje mechanismus apoptózy (buněčné smrti)

Registrované indikace

• Gastrointestinální stromální tumor (GIST)
  • inoperabilní nebo metastatický Kit CD 117 pozitivní GIST - imatinib mesylát v monoterapii
  • časný Kit CD 117 pozitivní GIST s významným rizikem recidivy po resekci - v adjuvantní léčbě  imatinib mesylát v monoterapii
• Chronická myeloidní leukémie (CML)
  • nově diagnostikovaná CML Ph/bcr-abl+ u nichž není transplantace krvetvorných buněk léčbou první volby - imatinib mesylát v monoterapii
  • CML Ph+ v chronické fázi, v akcelerované fázi nebo v blastické krizi po selhaní interferonu alfa - imatinib mesylát v monoterapii
• Akutní lymfatická leukémie (ALL)
  • nově diagnostikovaná ALL Ph+ - imatinib mesylát v kombinaci s chemoterapií
• Chronická eosinofilní leukémie
  • pokročilý hypereozinofilní syndrom nebo CEL s přeskupením  FIP1L1-PGDFR - imatinib mesylát v monoterapii
• Myelodysplastické / myeloproliferativní onemocnění
  • myelodysplastický/myeloproliferativní onemocnění s přeskupením genu PGDFR - imatinib mesylát v monoterapii
• Dermatofibrosarkoma protuberans 
  • rekurentní nebo metastatický DFSP  nevhodný k operaci - imatinib mesylát v monoterapii

Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:

• Gastrointestinální stromální tumor - GIST

Způsob užívání léku

• Tvrdé tobolky podávané ústy, jednou (až dvakrát) denně dlouhodobě.
• Užívá se spolu s jídlem a zapíjí se sklenicí vody k omezení dráždění sliznice

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

• Během léčby se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako jsou závratě, rozmazané vidění nebo somnolence. Proto se při řízení nebo obsluze strojů doporučuje zvýšená opatrnost.

Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)

• IMATINIB (L01EA01)

Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách  úhrady apod. 
▼Přípravky označené tímto symbolem podléhají dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (nahlásit nežádoucí účinek).

Lék ze skupiny chemoterapeutika pro lokální aplikaci, virostatika

Mechanismus účinku léku

• Imiquimod modifikuje imunitní odpověď. Na imunitních buňkách jsou receptory, které jsou aktivovány imiquimodem. Působí protinádorově, především v důsledku indukce alfa interferonu a dalších cytokinů.

Registrované indikace:

• Léčba malých povrchových bazocelulárních karcinomů u dospělých.
• Léčba zevních genitálních a perianálních vegetací (condylomata acuminata) u dospělých.
• Léčba aktinických keratóz v oblasti obličeje nebo kštice, u nichž by byly kryoterapie nebo jiná léčba nedostatečně účinné nebo nevhodné

Dle doporučení ČOS (Modrá kniha) může být lék použit u některých nádorů ze skupiny:

• Nádory kůže

Způsob užívání léku

• Krém aplikovaný na bazaliom pětkrát týdně (např. pondělí až pátek) večer, po 8 hodinách smýt vodou a mýdlem, léčba 6 týdnů

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

• Krém nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje

Informace o léku na informačním portálu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL)

• IMIKVIMOD (D06BB10)

Na této stránce jsou podrobné informace o přípravku včetně podrobné informace o indikacích (přesný typ a stádium onemocnění, kombinace s jinými léčivy, linie léčby nežádoucí účinky, apod.), podmínkách  úhrady apod.

Viz metastázy

Imunitní systém je obranný systém zajišťující rozpoznání a likvidaci cizích struktur (virů, bakterií, bílkovin, toxinů apod.) popřípadě vlastních pozměněných buněk (nádorových) = imunitní odpověď.

Systém specifické imunity zahrnuje buňky cílené specificky na cizorodý antigen

• T-buňky, které mohou přímo ničit buňky napadené virem nebo některé nádorové buňky
• B-buňky při detekci antigen procházejí procesem množení a proměny na plasmatické buňky produkující specifickou protilátku (imunoglobulin)

Systém nespecifické imunity zahrnuje různé buněčné druhy (např. neutrofilní granulocyty) schopné fagocytózy (pohlcení) cizorodé částice (např. bakterie). Dále sem patří řada buňkami produkovaných látek, které aktivují další buňky systému (cytokiny), usnadňují fagocytózu (komplement) nebo brání množení virů (interferony).

Do nespecifické imunity bývá zahrnuta a funkce kůže a sliznic, které jsou mechanickou barierou podpořenou přítomností chemických látek a specifických buněk.

Imunohistochemie je histologická metoda zobrazování určitých molekul (označovaných jako biomarker) v buňce nebo na jejím povrchu (např. receptorů). Používá se specifická protilátka proti sledované molekule, ta na naváže na molekulu a následně se obarví, v mikroskopu jsou pak barevně znázorněny oblasti, ve kterých je sledovaná molekula přítomna.

Přítomnost (exprese) nebo nadměrná přítomnost (overexprese) molekuly může souviset např. s růstem nádorové buňky ap., ale též může vyjadřovat pravděpodobnost, že určitý lék bude / nebude účinný. 

Hodnotí se například hormonální receptory, ALK; HER2, PD-1L, ROS1. U lymfomů a leukémií se vyšetřuje exprese CD antigenů, kterými se identifikují jednotlivé typy krevních buněk.

Imunitní T-lymfocyty (T-buňky) mohou přímo usmrtit nádorovou buňku, na jejíž povrchovou strukturu (antigen) se naváží. T-lymfocyt má na svém povrchu receptory (antigeny), které regulují její činnost. Tyto antigeny se proto též nazývají kontrolní body (anglicky checkpoit) imunitní reakce.

Jedním z klíčových regulátorů na povrchu T-lymfocytů je antigen/receptor PD-1. Některé nádory mají (exprimují) na povrchu buněk antigeny PD-L1 nebo PD-L2. Pokud se na takovou buňku naváže T-lymfocyt, dojde k vazbě antigenů PD-L1/PD-L2 na receptor PD-1, což vede k inaktivaci T-lymfocytu. Nádorová buňka se tak brání před zničením.

Dalším regulátorem je antigen/receptor CTLA-4, který rovněž svojí aktivitou inaktivuje T-lymfocyt, pokud se na něj váže další specifický antigen na nádorové buňce.

Léky (monoklonální protilátky - atezolizumab, avelumab, cemiplimab, dostarlimab, durvalumab, ipilimumab, nivolumab, pembrolizumab, 
retifanlimab, serplulimab, sugemalimab, tislelizumab, toripalimab, tremelimumab a kombinace nivolumab a relatlimab) blokující vazbu blokujících antigenů nádorové buňky na receptory T-lymfocytů se nazývají regulátory kontrolního bodu/imunoonkologické léky. T-lymfocyty zůstávají aktivní a nádorovou buňku usmrtí.

Imunosuprese je stav, kdy imunitní systém není schopen plně reagovat na cizorodé antigeny.

Může to být způsobeno například mikroorganizmy, které napadají imunitní systém, jako je virus HIV, nebo chemickými látkami (včetně cytostatik)

Imunosuprese se vyvolává též léky k potlačení imunity (imunosupresivy), které se užívají při alogenní transplantaci orgánů, aby se zabránilo reakci imunitního systému proti transplantátu (odhojení transplantátu), nebo při alogenní transplantaci krvetvorných buněk, kdy je nutno zabránit reakci transplantovaných buněk proti tělu pacienta.

Imunosupresiva se užívají též k léčbě autoimunitních onemocnění (např. revmatoidní artritida, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, autoimunitní zánět štítné žlázy, lupus erythematodes apod.)

Nádorové buňky mohou mít na svém povrchu struktury (antigeny), které vedou k inaktivaci specifických imunokompetentních buněk (viz regulátory kontrolního bodu).

Imunoterapie zahrnuje postupy, které podporují buněčnou protinádorovou imunitu. Uplatňuje se u nádorů, u nichž jsou mutací pozměněny bílkoviny (antigeny) na povrchu buněk, takže je imunitní systém dokáže rozeznat.

Uplatňuje se především u hematologických nádorů nebo u některých solidních nádorů (melanom, nádory hlavy a krku, nádory ledvin, nádory plic, nádory močového měchýře, osteosarkom).

Možnosti imunoterapie:

• imunomodulační cytokiny (např. interferon),
• nespecifické vakcíny (bcg vakcína, talimogen laherparepvek) a podobné látky (mifamurtid)
• podpora průniku lymfocytů z cév do nádoru (tasonermin)
• monoklonální protilátky - regulátory kontrolního bodu, které brání tomu, aby nádorová buňka inaktivovala imunitní T-lymfocyty 
  (atezolizumab, avelumab, cemiplimab, dostarlimab, durvalumab, ipilimumab, nivolumab, pembrolizumab, 
  retifanlimab, serplulimab, sugemalimab, tislelizumab, toripalimab, tremelimumab a kombinace nivolumab a relatlimab)
• monoklonální protilátky, které se váží jednak na receptor CD3 na povrchu T-lymfocytů, jednak na specifický antigen přítomný na povrchu nádorových buněk. T-lymfocyty se takto dostávají do bezprostřední blízkosti nádorových buněk nezávisle na přítomnosti specifických receptorů a zde uvolňují specifické látky, které nádorovou buňku usmrtí (elranatamab, epkoritamab, glofitamab, katumaxomab, mosunetuzumab, odronextamab, talkvetamab, teklistamab)
• monoklonální protilátky obecně – cílí na receptory (antigeny) na povrchu nádorové buňky, které nemusejí být rozpoznány imunitním systémem. Aktivují nespecifickou na protilátkách závislou buněčnou cytotoxicitu a podobný mechanismus. Současně mohou blokovat i signální funkci příslušného receptoru (alemtuzumab, amivantamab, blinatumomab, cetuximab, daratumumab, dinutuximab, elotuzumab, epkoritamab, glofitamab, izatuximab, katumaxomab, mosunetuzumab, mogamulizumab, obinutuzumab, panitumumab, pertuzumab, rituximab, tafasitamab, teklistamab, trastuzumab, zanidatamab, zolbetuximab a kombinace pertuzumab a trastuzumab), na některé protilátky je pak ještě navázán lék, který se uvolňuje až v buňce (belantamab mafodotin, brentuximab vedotin, datopotamab deruxtekan, enfortumab vedotin, gemtuzumab ozogamicin, ibritumomab tiuxetan, inotuzumab ozogamicin, lonkastuximab tesirin, mirvetuximab soravtansin, polatuzumab vedotin, sacituzumab govitekan, tizotumab vedotin, trastuzumab deruxtekan, trastuzumab emtansin).
• léčba specificky upravenými vlastními lymfocyty pacienta, např CAR-T léčba (axikabtagen ciloleucel, brexucaptagene, tisagenlekleucel).

In situ hybridizace je speciální histologická metoda, hodnotící počet kopií specifického genu v buňce.

V lidských buňkách je 23 párů chromozómů, na každém z nich je pak specifická sada genů. Určitý gen je zpravidla na příslušném chromozomu v jedné kopii, v buňce jsou tedy dvě kopie genu. V nádorové buňce může dojít ke zvýšení počtu kopií genu. Takový stav se nazývá amplifikace a může vést k mnohonásobně vyšší syntéze (overexpresi) bílkoviny, což může souviset např. s růstem nádorové buňky ap.

Ke zvýšení počtu kopií genu může dojít též při zvýšení počtu celých chromozomů (polysomie)

Dle způsobu barvení se rozeznává fluorescenční in situ hybridizace (FISH), chromogenní in situ hybridizace (CISH) a in situ hybridizace s barvením stříbrem (silver - SISH)

Pokud není počet kopií hodnoceného genu (významně) zvýšen, je vyšetření ISH hodnoceno jako negativní, při zvýšeném počtu kopií genu jako pozitivní.

Vyšetření se provádí, pokud je jeho výsledek významný pro prognózu onemocnění a/nebo pro nasazení specifického léku. Hodnotí se např. ALK; HER2, ROS1

Viz též imunohistochemie (IHC)

Inaptus/inapta = neschopen/neschopna (z latinského aptus = schopný).

Užívá se v smyslu práce neschopný (latinsky laborare inaptus = pracovati neschopen)

Incidence je počet nových případů onemocnění za určité časové období (nejčastěji za rok) vztažený na populační jednotku (nejčastěji 100.000 obyvatel). Incidenci lze udávat pro určenou podskupinu obyvatel, například jen pro ženy ve věku 61 až 65 let., pro muže s bydlištěm v určitém kraji apod.

Tabulka: Incidence karcinomu prsu v ČR v roce 2018

Morbidita (nemocnost) je počet nemocných v určitém časovém období (nejčastěji během roku) vztažený na populační jednotku. Na rozdíl od incidence zahrnuje i pacienty, kteří onemocněli v předchozím časovém období (roce)

Prevalence je počet pacientů s daným onemocněním v určitém okamžiku – u sezónních onemocnění (např. chřipka) bude jinak vysoká incidence k 1. únoru a jinak vysoká k 1. srpnu. U onkologických onemocnění je to počet žijících pacientů (i vyléčených), u kterých byl diagnostikován daný typ nádoru.

Mortalita (úmrtnost) je počet zemřelých na dané onemocnění za určité časové období (1 rok) vztažený na populační jednotku (100.000 obyvatel).

Letalita (smrtnost) je podíl (procento) zemřelých na určitou chorobu z celkového počtu nemocných s danou chorobou.

Standardizace: Incidence a mortalita jsou zpravidla různé v různých věkových podskupinách (viz výše), jsou proto závislé na věkovém složení obyvatel. Pro potřebu porovnání mezi různými státy se provádí přepočet na teoretické věkové rozložení obyvatel Evropy (evropský standard) nebo světa (světový standard). Tato čísla se mohou výrazně lišit, to je nutno mít na paměti při porovnávání mezi státy.

Tabulka: Incidence karcinomu prsu v ČR v roce 2018

Data o incidenci a mortalitě nádorových onemocnění v ČR najdete na stánkách brněnského Institutu biostatistiky a analýz http://www.svod.cz/

Pozn.: Termíny morbidita, mortalita, letalita se používají k vyjádření četnosti závažných zdravotních komplikací nebo úmrtí po léčebném zákroku, udává se zpravidla v procentech. Např. potransplantační morbidita / mortalita / letalita. Mohou se vztahovat i k primárně nezdravotnickým příčinám, např. k dopravním nehodám ap.

Incipientní (z latiny, incipiens =) počínající.

Incipientní onemocnění = onemocnění v počátečním stádiu